Výherce giveaway :)

Ahoj! Mám tu pro vás snad poslední reakci na Blog tour, které se pořádala pod taktovkou Laurdes :) Jedná se o tak očekávané vyhlášení výherců, respektivě výherkyně knížky Hladová přání a přímo podepsané fotografie Ivany Ivančákové.

Doufám, že se výherkyni budou líbit...je jí...

....tramtadadáá..

číslo 14!

A kdo se pod ním v pořadníku komentářů skrývá? 

Roxanne :) 

Gratuluji! 

Třínohý kocourek, škola, škola, škola, konference a auto-škola!

Dobré odpoledne nebo už spíše podvečer mí milí čtenáři!
Přes deštivé počasí je pro mě dnešek velmi odpočinkovým a vcelku i světlým dnem z mnoha předchozích.
Omlouvám se za mou dlouhou neaktivitu (Vydržela jsem celý týden a půl bez přispívání, sledování vašich milých komentářů a podpory v bloggování, což mě opravdu velmi mrzí, jelikož by mi to nakonec i pomohlo).
Ale jak jsem řekla! Dnešní den není tím pochmurných, pouze chci oznámit mé důvody.

Přesně před těmi 14 dny nám přejeli Oskárka, díky bohu přežil, ovšem bez pravé zadní nožičky. Hlídání a starání se o něj bylo neskutečně vyčerpávajícím, pár nocí jsem nezamhouřila oči, ale -hurá- je v pořádku a zase tu už spokojeně tu běhá :)

Pak škola. No jó nó. Doufala jsem, že se nikdy nestanu člověkem řízeným tímhle ústavem a nebudu říkat "Né, nemám čas, musím dělat věci do školy", ale tři hodin týdně chemie, fyziky a biologie? To nechceš! 

A v neposlední řadě jsem teď paní důležitá - příští čtvrtek až sobotu se budu vyskytovat v pražském green pointu na konferenci projektu Active Citizens a British Council :3 

Ale slibuji na psí uši, na mou duši, že se budu snažit co nejvíce přidávat a nesklamat vás! 

Mé ordinérní otázky v Blog Tour a mini giveaway!

Ani já jsem nesměla být výjimka mezi českými knižními bloggery a tak jsem se také přihlásila do tkz. Blog Tour, jež pořádá Lauders. Pokud jste náhodou byli poslední dva měsíce někde na konci světa bez elektriky a veškeré komunikace, tak právě pro vás vysvětlím, co to Blog Tour vlastně je. 

Jedná se o meme/projekt, kdy si vyberete sami jednu, dvě, tři otázky, které následně pošlete svým oblíbeným spisovatelům. Nezáleží na národnosti, věku nebo počtu napsaných knih. Potřebujete pouze svou vtíravost, neodbytnost a alespoň jakousi znalost anglického jazyka.

Otázek jsem si zvolila hned několik. Ač jsou poněkud ordinérní, stojím si pevně za nimi, jelikož pro mě samotnou - fantazírujícího pisálka a zároveň neústupnou "spisovatelku", znamenají moc. 

1.otázka zněla: "Kdy jsi/jste začali psát? Pamatujete si daný okamžik?" 

2. pak: "Co byl vůbec první počin, který jste napsal/a?/Samozřejmě, pokud to není příliš osobní/

3. otázkou bylo: "Můžete dát radu lidem jako mě, kteří by taktéž chtěli psát?" 

První a zároveň nejochotnější zpovídanou byla Ivana Ivančáková. Modelka z malé slovenské dědiny samozřejmě s radostí ihned přijala nabídku na focení v Buenos Aires. Co ovšem nevěděla bylo, že si domů odvezla i několik kilogramů drog, což ji zajistilo celých deset měsíců ve francouzském vězení. Právě tam začala psát svou knihu Velké holky nepláčou. Recenze na ní je zde.

Odpovědi:
1) Pisala som vo vazeni ,vlastne kvoli komu aby mi nesvihlo v hlave . ,,nemas sa s kym rozpravat ,lepsie povedane nikomu nemozes doverovat . Kedze citam dost vela a hlavne knihy pisane podobnym stylom . nikdy ma vsak nenapadlo ze ,, moj diar,, uzrie svetlo sveta .Sesternica bola ta, ktora citala moje zapisky ako prva ,ona posunula rukopis Evite . Velmi ma tesi ze kniha pomohla ( POMOZE ) mladym ludom ,ktory si tuzia splnit svoj sen za kazdu cenu ci pozabudnu na skutocny svet v ich okoli.

• 2) Dlhe roky si pisem diariky ,len tak pre seba .

3) Nie kazdy z nas ma to stastie a moze ,,platit ucty ,, pracou ktora ho bavi a naplna . Kazdy z nas ma vsak sancu ist si za svojim cielom a snom ,nevzdavat sa a hlavne mysliet pozitivne no stat pevne nohami na zemi .





Rychlá odpověď mě v mailu čekala od Darrena Shana, jenž je známý svými nekončícími ságami plnými strachu, napětí a dobrodružství, z kterého doslova mrazí. Dlouho jsem se jeho knihám vyhýbala a nevěřila, že si autor chrlící jedno dílo za druhým může udržet také kvalitu. Mýlila jsem se! Darren Shan je opravdu výjimečný

spisovatel.

Sice mě u odpovědí poněkud odbyl, ale pravdou je, že opravdu vše je krásným stylem vypsané na jeho oficiálních stránkách. Pokud máte dostačující znalost angličtiny, doporučuji pročíst.


Odpověď:
Když nad tím přemýšlím, psal jsem vlastně už od 13 či 14 let. Hodně mých rad můžeš najít v rubrice Writing Tips na mé oficiální stránce. Link najdeš na hlavní straně. Přeji Ti mnoho štěstí!
(Pozn. writing tips)




Třetí v pořadí je Emmy Laybourne. Autorka skvělé knížky Monument 14. Její zpráva mě nejen potěšila,ale i pobavila!

Mail od ní:
Moc Ti děkuji za zprávu. Vždycky jsem ráda, když mi napíší mí čtenáři z České republiky! Omlouvám se, že mi odpověď trvala dlouho (Pozn. asi 3 dny O_o) 

1)Poprvé jsem souvislý text napsala, když mi bylo 8 let. Jednalo se o příběh o mimozemšťanovi jmenujícím e Grog, který byl nakonec sněden svou manželkou!

3)Moje rada pro lidi, kteří chtějí psát je nesoudit svou práci, když tvoříte. Není na vás posoudit, zda je dobrá či ne. Vaše poslání je psát, dělat a potěšit okolní svět vašemi neuvěřitelnými příběhy - NE soudit sami sebe. 






Českou chloubou mezi novodobými spisovatelkami je rozhodně i Tereza Matoušková přezdívaná jako Temnářka. Z jejího pera vznikly knihy jako Hladová přání či Branou snů. 

Její odpovědi: 




1.Pravidelně ve třinácti letech, asi jako každý z mojí generace pod vlivem rodících se fenoménů, jako je Harry Potter nebo Pán Prstenů. Začínala jsem kratšími povídkami a hluboko v šuplíku mám ukrytých i pár nedokončených štěněcích románů. První novelku jsem dokončila až v šestnácti.


2. Pokud pominu pohádky o králíčkovi, myškách a hrníčku v myčce na nádobí, tak podmořskou povídku s názvem Srdce. Žádná romantika, fantasy plné strašidel, polobohů a kdoví čeho dalšího.


3. To záleží na tom, jaké mají konkrétní ambice. "Za každou cenu psát" může znamenat ledacos, někdo si vystačí s tím, že jeho povídky čtou kamarádi, jiný chce publikovat ve sbornících a vyhrávat literární soutěže, další chce napsat světový bestseller.

Myslím, že nejdůležitější je se nevzdávat a jít si za svým, i když je život pes.




Velmi příjemný a sympatický byl i mail od Martiny Formanové. České autorky knih psaných životem. Nevěra po americku, Ten sen, Snědla dětem sladkosti nebo Trojdílné plavky. 

1. Kdy jste začala psát?
Dřív, než mě chytlo psaní, propadla jsem čtení. Jelikož můj táta byl vášnivý čtenář, měli jsme doma fůru skvělých knížek, od klasiky po kvalitní detektivky. Někdy mezi 11 a 16 rokem jsem trávila četbou každou volnou chvilku, a obsahy jsem s chutí vyprávěla svým kamarádkám a spolužákům. Možná ta moje interpretace přečteného byl první krok k vlastnímu vyprávění.
Později, někdy ve třetím ročníku na gymplu, jsem se vypravila do brněnského deníku Rovnost a nabídla jsem jim své služby. Kdovíjak o ně nestáli, ale pár věcí mi otiskli. Coby povzbuzení jsem víc nepotřebovala.

2. Co byla první věc, kterou jste napsala?
První , co mi naskočí, je báseň, která pojednávala o jakémsi mém zklamání z kamarádky. Byla jsem, tuším, v prváku, a pamatuji si, že učitelka, které jsem ji dala číst, ji považovala za milostnou. - Což tedy nebyla žádná moje lesbická fáze, nýbrž vyjadřovací neobratnost.

3. Jakou byste dala radu lidem jako mě, kteří v budoucnu chtějí za každou cenu psát?
Pište!
Psaní je úžasné v tom, že k němu prakticky nic nepotřebujete: žádné drahé náčiní či pomůcky, a nijak se ´nezkazí´, když ho necháte odležet. - Navíc psát třeba svou osobní historii je nesmírně terapeutické, a potenciální zajímavé, když pro nikoho jiného, tak pro Vás samotnou po letech, a třeba taky pro Vaše děti.




Newyorčanka Lauren Oliver má na svědomí oblíbené knížky Delirium, Rekviem, Pandemonium a Chvíle před koncem. 

Její mail: 
1) Přímo příběhy jsem začala psát ihned, jak jsem mohla. Hlavně po psychické stránce. 

2) První příběhy, které jsem zhotovovala byly ze světa knih velkých spisovatelů, jež jsem si tak ráda četla. Chtěla jsem v těchto knížkách ztrávit co nejvíce času, jelikož pro mě hrozně moc znamenaly. 

3) Čti co nejvíce to jde a piš každý den! :)

Soutěžit budeme tentokrá o fantasy knihu Hladová přání a podepsanou fotografii Ivanky Ivančákové! Šťastlivce tedy vylosuji pouze jednoho, ale těšit se může ihned z dvou cen :) 

Giveaway bude probíhat od 4.10. do 30.10.2013. 

Do komentářů piště : 1) Nick-přezdívku pod kterou mě sleduješ

2)  Mail:                           

                                    3)  Tvůj blog, pokud nějaký máš:              

Recenze - Percy Jackson : Zloděj blesku

Název: Percy Jackson : Zloděj blesku / Percy Jackson - The Lightning Thief /

Autor: Rick Riordan 

Počet stran: 400

Nakladatelství: Fragment (2009)

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson.
Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká vyhazov ze školy. Zjistil jsem ale, že můj otec je bůh z Olympu.
Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je Satyr.
Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného boha Dia.
Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje. Pomůžeš mi? 
Bude to ale nebezpečné, tak neříkej, že jsem tě nevaroval!


       Pokud by jste se na začátku knihy zeptali hlavního hrdiny, kdo vlastně je, nejspíš by odpověděl něco ve stylu "Percy, prostě jen Percy". Percy Jackson byl od malička trochu problémovým chlapcem. Trpěl dyslexií a i z tohoto důvodu musel velice často měnit školy. Vše se změní dne, kdy se vydá se svou momentální školou do muzea. Z počátku se zdá návštěva pouhou nudnou exkurzí. Děj nabere jiného směru, kdy se třídní profesorka promění v děsivou létající nestvůru a Percyho napadne. Všichni tvrdí, že měl pouze halucinace, což by možná dávalo smysl, ale proč se tedy chovají ostatní tak podivně?
      Všem školákům začínají prázdniny a tak i Percy odcestuje se svou matkou pryč. Najednou se tam objevuje Grover - nejlepší a také jediný Percyho kamarád. V boji s minotaurem se pak chlapec dozvídá, že je vlastně polobůh, otcem mu je Poseidón, jeho přítel je mýtické stvoření, matku mu unesli a on sám byl obviněn z krádeže Diova blesku. Rychle se proto musí dostat do tábora polokrevných - dětí lidí a bohů. Dokáže společně s Annabeth - dcerou Athény a Groverem situaci vyřešit? 

     Jestli jste již viděli film a stejně tak jako já jste se tedy dlouho knize vyhýbali, musím vás ujistit, že se jedná o dvě úplně odlišné věci. Naprosto odlišné. Mě se například filmové zpracování moc líbilo, ale přišlo mi spíše věnováno mladším dospívajícím, takže jsem se v něm moc nenašla. V knize jsou postavy o něco jiné, příběh více zaobalený, detailnější a doplněný o mýtické příběhy báje a pověsti. Tahle knížka vás tak nejen pobaví, ale i poučí. Dozvíte se vše o řeckých bozích, jejich vztazích a moci. Tímto si nenucenou formou rozšíříte znalosti mytologie, což ocení nejen vaši češtináři.

     Postavy jsem si ohromně oblíbila. V prvé řadě samothéno Percyho. Je to velmi sympatický, v knize dvanáctiletý chlapec. Ve filmovém zpracování o něco zestárl, což ale nebylo zas tak na škodu. V celém příběhu působí chováním a názory starší. Annabeth, dcera bohyně války a moudrosti Athény byla po vzoru matky hrdá, velmi chytrá, důvtipná a možná trochu tvrdohlavá. Líbila se mi i postava Grovera, který se po celou dobu snažil Percyho chránit, jak nejlépe uměl.


     Prvních, asi 100, 150 stran je takový pomalejší úvod, ovšem zbytek? Dobrodružství, neutichající napětí, jenž vás nenechá klidné. Neustále se něco děje, takže se nebudete moc od čtení odtrhnout. Percy Jackson je jednoduše skvělým čtenářským zážitkem a už se těším na další díly. 

Pokud si chcete Percyho přečíst, navštivte stránky nakladatelství Fragment, kde nyní najdete i komplet všech pěti dílů! A já na závěr děkuji za velmi ochotné zaslání recenzního výtisku!

Čtení pomáhá!

       Pokud jste věrnými čtenáři jakéhokoli žánru, jistě již víte jak je samotné čtení prospěšné. Nejen, že se takovým lidem rozšíří mluvená čeština, pochytí nová slova neaktivního jazyka, ale i získají hlubší znalosti.
       Před dvěmi lety vznikl internetový projekt pod záštitou spousty známých médií jako Česká televize, MF DNES či Evropa 2. Garantem tohoto projektu je pan Martin Roman, kterého můžete znát jako bývalého předsedu obsazenstva firmy Čez.  Rozhodně ale tento článek nevznikl proto, abych upozorňovala na tuto společnost proslavenou výrobou elektřiny ( To by mi za to museli tučnym šekem zaplatit! :D ).
     Čtenářský charitativní projekt Čtení pomáhá vznikl před dvěma lety. Vede jak děti ke čtení, tak v nich budí chuť pomáhat potřebným. Samozřejmě od nich nikdo nemůže vyžadovat peníze. Ovšem za každou přečtenou knihu je připsáno 50Kč na dobročiné účely. A o tom, kdo pomoc obdrží můžou rozhodnout přímo čtenáři. Tímto způsobem je na několik různých charit připěno za rok až 10 milionů korun, jelikož se jen v prvním roce zapojilo 90747 dětí.
     Aby vše probíhalo spravedlivě a malé děti nemusely číst jim neúměrné knihy či naopak, vznikly tři kategorie. První je od 1.-5. třída, dále 6.-9. a prima až kvarta na gymnáziích a poté střední školy a jim příslušné ročníky gymnázií.
     Pro větší navnadění probíhá i soutěž mezi třídami a jednotlivci.
     Samozřejmě, že pouhé odkliknutí "Toto jsem přečetl/a" nestačí. Každý musí složit pěti minutový test o 4 otázkách. V případě neúspěchu můžete zkusit své štěstí ještě dvakrát. Pokud se nepovede, další možnost dostanete až nadcházející den.
      Myslím si, že to je skvělý výchovný prostředek. Ač si myslím, že se mladí opět ke čtení vrací ( v mém dětství, když byly televize a počítače poměrně novotou to bývalo horší), podobné projekty musíme uvítat s otevřenou náručí. Také samozřejmě pevně věřím, že všechny charity slíbené peníze dostanou...

Svět myšlenek a duchů zbývá těm, kteří se narodili slepí - Citujeme 1.5

Toto meme jsem vymyslela já :D

Spočívá v tom, že z každé vámi momentálně čtené knihy vyberete citát, jenž vás zaujal, ovlivnil, zalíbil se vám nebo vám jen z neznámého důvodu utkvěl v paměti.

Pod citát pak napíšete v které knize ho my ostatní najdeme, kdo ho vyslovil a proč je pro vás samotné výjimečný.

Přidat můžete i cokoli dalšího, co vás napadne. Obrázek, souvislost s filmem či vámi psaný příběh, povídku, básničku. Samozřejmě není podmínkou! Ovšem ve fantazii se meze nekladou!

Navzájem se tak můžeme inspirovat k četbě zajímavých knih :)

Pokud se chcete zapojit, můžete si dát na blog tuto ikonku -

Více informací naleznete ZDE

"Svět myšlenek a duchů zbývá těm, kteří se narodili slepí" 

      Citát je opět z knihy Josefa Urbana, 7 dní hříchů. Tato knížka vypovídá o vztazích Němců a Čechů v pohraničí bezprostředně po ukončení druhé světové války. Hlavní hrdinové románu si prožili sedm dní hrůzných hříchů, pravdou ovšem je, že "hříchy" v území Sudet probíhaly fakticky mnohem déle, než zmiňovaných sedm dní.
      Tento výrok se mě přímo dotkl. Občas si přijdu duchem mimo. Nevnímám okolní krásu. Myslím, že tajemstvím šťastného a spokojeného života je radovat se z maličkostí. Nebýt slepý k věcem okolo nás.

Tamtadadá - představuji vám mou knihovnu

       

        V poslední době se hojně rozšířil trend odhalování vlastník knihoven, knihovniček a nebo alespoň poliček a poličiček s knížkami. Nesmím být ani tentokrát výjimkou, takže popluji s proudem a ukážu vám svou malou chloubu.


          Knihovničku mám poměrně vysokou a ač jsem ji přebírala a nelítostně vytřídila dětské knihy, stále se tam pár takových, které jsou nejblíže mému srdci a vzpomínkám, nachází.

         Spoustu mých knih bych mohla označit jako knižní babičky, jelikož rok jejich vydání se pohybuje v 60.,70., nebo 80. letech.

        Knihovna je nejlepší a nejkreativnější místo pro všechny pohledy, malé sošky, fotky a vzpomínky. Jednou takovou je i fialový ponny v druhém patře. Mám ho šíleně dlouho a nejsem schopná ho darovat dál nebo snad vyhodit.
             




       


  Nad knihovničkou máme s bratrem všechny naše stolní hry. Sice si nikdy nenajdeme čas na to,

abychom je vůbec vyzkoušeli, ale i přesto jich stále přibývá a nabývá. Můj brácha k tomu absolutně neumí prohrávat, takže se většinou jakýmkoli hrám vyhýbá obloukem.

            Vedle - napravo je pak stolička, kde mám momentálně naházený asi 30 cm vysoký sloupek zmuchlaného oblečení, jež nejsem schopná alespoň mým zoufalým způsobem srovnat a hodit do skříně.
         Pro vaše dobro jsem tuhle část nezvěčnila na fotografii. Mohly by vás postihnout  trvalé následky a pokud byste tento kout pokoje viděli, musela bych se vás nelítostně zbavit, jinak by hrozilo šíření šeredných drbů a čistotě mého příbytku.

Stačí, že jste o tom nepořádku právě slyšeli/četli a to, že jste si zajisté povšimli jak těžce viditelné samotné knihy jsou díky všem těm věcem před nimi (někdo by řekl kravinám, ale já tvrdím - smrtelně důležitým předmětům).

  

 
       Poměrně nezajímavá část, kde se nachází můj milovaný Kocourkov, Hrabě Monte Cristo a děvčaty oblíbená kniha Hvězdy nám nepřály ( The Fault In Our Stars)
 
     A více nalevo? To jsem přece já a můj milovaný bratr Michal! Udělali jsme totiž dvě verze fotky, ta bez ušmiklých nohou posloužila jako dárek mamce. Tato je ta o něco nepovedenější.


   Kočička napravo od fotografie je asi 5 let starý dárek od kamarádky :)


 

Tady jsem se jen chtěla pochlubit novou knihou G. Flynnové - Zmizelá, jež jsem si dokonce koupila sama a za své vlastnoručně vydělané peníze (v mém případě spíš ústně, jelikož provázím na hradě). Knížka, která je tak šikovně dána, že nelze přečíst název, je Mlčení jehňátek. To jsem si sice taky koupila, ale v levných knihách za 70Kč, takže to už není takový odvaz.

     
     Zřejmě nejoblíbenějšími knihami jsou právě tyto.

1984 od Orwella, Brownova Šifra Mistra Leonarda a Anatomie lži. Pak nesmí chybět Doktor Proktor od Nesba, nebo předchozí bestseller Flynnové, Ostré předměty.

     Ovšem knížky si nijak podle oblíbenosti neseřazuji, takže jich tam samozřejmě kupa chybí, ale jednotlivce fotit nebudu a na přerovnávání jsem příliš líná.

     Pohledy jsou oba z Vídně. Napravo Belvedere a nalevo Hundertwasser-haus. Ta tráva, co tam leží není ledajaká tráva, ale čtyřlístek, který jsem nedávno nalezla. Puk pak originál z ms 85 v Praze

I když spoustu knih mám na psacím stole a vedle postele, i tak musím mít ještě poličku navíc. Bohužel se začala poslední dobou mírně prohýbat. Snad vydrží. 

Jak si vyrobit vlastní originální přívěšek?

Nastává chvíle, kdy jsem vás zahltila dostatkem knih, takže je čas, abyste si také trochu odpočinuli. Ovšem stále jen v uvozovkách, jelikož se mě jen tak lehce nezbavíte. Připravila jsem si článek o mém vlastním DIY, tedy vyrábění :)
Chci tímto tak trochu ukázat, že za "bižuterii", přívěšky a náhrdelníky nemusíte utrácet, ale jdou snadno vyrobit z toho, co naleznete doma.

Já měla štěstí, že jsem sehnala takovouto suprovou lahvičku, která k DIY(=Do it yourself) přímo nabádá

K další výrobě vám poslouží buď lepidlo na pevné spoje, nebo tavící pistole, jež jsem použila já

Nevýhodou těchto lepidel je, že déle schnou. Na druhou stranu vteřinové nevydrží věčně. Obejít to můžete tak, že první spoj uděláte "vteřiňákem" a až potom nanesete silnější lepidlo - nebudete muset věci zdlouhavě mačkat a čekat, než začnou alespoň trochu držet u sebe. 

Lahvička to je sice pěkná, ale co do ní? Prázdná by působila chudě. Korálky jsem zamítla, protože e mi zdály dětinské. Když jsem zahrabala mými šuplíky na vyrábění, našla jsem sušený heřmánek a to bylo to pravé!

Dále stačilo už jen přidělat kůži, na které bude samotný přívěšek viset. Ta se ukázala super křehkou / umřela stářím :( / a tak jsem zase hledala a hledala. Nakonec taky našla. Klubko vlno-bavlnky. Nikdo nevíme, co přesně to je, nicméně posloužila/o skvěle. 

A máme hotovo :) Jednoduchá krása. Už se těším, až si ho vezmu k bílému ponču

Ne každý z vás takovouhle lahvičku nejspíše sežene, ale pomocí dobrého lepidla, nebo právě tavící pistole i můžete udělat přívěšek z nalezeného kamínku, mušle a šikovnější třeba zkusí vyrobit i vlastní medailonek. 

Hodně štěstí, nezalepte si k sobě prsty a budu samozřejmě ráda, když přidáte odkazy s vašemi výrobky :)

Citujeme knižní hrdiny 1.4

Toto meme jsem vymyslela já :D

Spočívá v tom, že z každé vámi momentálně čtené knihy vyberete citát, jenž vás zaujal, ovlivnil, zalíbil se vám nebo vám jen z neznámého důvodu utkvěl v paměti.

Pod citát pak napíšete v které knize ho my ostatní najdeme, kdo ho vyslovil a proč je pro vás samotné výjimečný.

Přidat můžete i cokoli dalšího, co vás napadne. Obrázek, souvislost s filmem či vámi psaný příběh, povídku, básničku. Samozřejmě není podmínkou! Ovšem ve fantazii se meze nekladou!

Navzájem se tak můžeme inspirovat k četbě zajímavých knih :)

Pokud se chcete zapojit, můžete si dát na blog tuto ikonku - 

"Navzdory tíži světa, navzdory krkolomným pádům. Bez kruté bitvy není vykoupení, bez hříchu cnost"

Tento výrok pronesl Jan Olšan v knize Josefa Urbana, 7 dní hříchů. Nejenom, že vystihuje celý příbě a název knížky, určitým způsobem jsem se v něm našla i já sama. Jsem hrozně cílevědomá osoba a pro mě samotnou toto říká: "Nezáleží na tom kolikrát neuspěju, bez boje nikdy vítězství nepřijde" Určitě si citát někam napíšu, abych si ho mohla připomínat a nezapomněla na něj!

Žili V zajetí démomů

Do budoucna jsem se rozhodla recenzovat i filmy. Ten poslední, který neunikl mému oku, se jmenuje V zajetí démonů. 

Název: V zajetí démonů (The Conjuring)
Žánr: Horor/Thriller
Režie: James Wan
Vznik: USA/2013
Oficiální popis:
Hrůzostrašný případ z domu v Amityville nebyl první – ještě dříve došlo k záhadným děsivým událostem v Harrisville. Film „V zajetí démonů", natočený podle skutečných událostí, vypráví hrůzný příběh světově proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů Eda a Lorraine Warrenových, kteří byli pozváni na odlehlou farmu, aby pomohli rodině terorizované temnými silami. V nejhrůzostrašnějším případu svého života jsou Warrenovi nuceni utkat se s mocnou démonickou bytostí.

Tohoto hororu jsem si povšimla čirou náhodou. Pouze jsem znuděně koukala na nové trailery a teaser na film V zajetí démonů si mě získal svým spádem, originalitou. Budil dojem snímku, který mě konečně zvedne ze židle. Pravdou je, že si tvůrci dali nejspíše velkou práci se střihem upoutávek, jelikož celkový dojem byl o něco jiný.

Až do samotného konce jsem netušila, že režisér The Conjuring má na svědomí i všeobecně známé Saw: Hra o přežití a spoustu dalších. 

Plus bych dala nálepce "Podle skutečných událostí", jež si může film odnést, jelikož dvojice manželů Warrenových opravdu žila a v oblasti démonologie fungovala. S jakou úspěšností se můžeme už pouze

dohadovat. I tak ve mě toto označení vyvolává jakýsi vnitřní neklid, protože zde je stále určité "Co kdyby" - Co kdyby se opravdu tohle stalo? Co když je alespoň tohle pravda?

Rozhodně ale nepočítám s tím, že by Wan natočil celý film podle toho, že někdo "povídal", proto musím říci, že bych od něj, jako od zkušeného režiséra, očekávala o něco méně klišé. 
Námět filmu? Šťastná rodinka se přestěhuje do velikého, děsivého domu a co se nestane? Začne tam strašit. Dcery mají hrozivé sny, povídají si s duchy a jsou náměsíčné. A tak povolají Eda a Lorraine Warrenovi, aby nestvůry z jejich příbytku vyhnaly.

Co je pro mě určitým kladem jsou způsoby, jakými se ve jmenovaném hororu Wan rozhodl diváka děsit. Ustoupil od u něho obvyklých motorových pil, hektolitrů krve a uřezaných končetin a přešel k vcelku poklidné mrazivé atmosféře. Dokonce mi přišlo, že jsem našasování děsivějších momentů ne vždy dokázala odhadnout, takže jsem se dočkala i několika bechderoucích chvilek. 

Začátek byl, jako u většiny filmů, nudící. Než se děj rozjel a my byli seznámeni s hlavními hrdiny filmu, myslela jsem, že usnu. Nakonec jsem byla ráda, že jsem udržela oči otevřeny. A i kdybych si schrupla, uspěchané a doslova vyšilující finále by mě rozhodně probralo. V posledních letech vznikla, podle mého, velká spousta hororů, ale kvalitních je méně, než šafránu. Zda tento snímek mezi ně zařadíte nechám na vás. Pro mě zůstává příjemně lekavým klišé. 


7/10

Čekají vás Přijímací zkoušky na VŠ?

 

Recenze

Název: Přijímací zkoušky na VŠ
Kolektiv autorů
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 480
Anotace:
Aktualizovaná publikace obsahuje přes tisíc základních pojmů z oborů společenských věd, se kterými se můžete setkat u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Všechny pojmy jsou stručně a srozumitelně vysvětleny.
Získejte v co nejkratší době všeobecný přehled a buďte dokonale připraveni!

historie                          mezinárodní vztahy                         EU                            NATO

politologie                            ekonomie                              filozofie                       sociologie
psychologie                          literatura                                divadlo                    výtvarné umění
hudba

Pro většinu z nás začíná škola a tak i já začnu zase s věcmi týkajícími se učení trochu otravovat. Ke každodennímu životu, podle mě, učení  neodmyslitelně patří a to v jakémkoli věku. Nesejde na tom, zda se jedná o opravdovou školu, nebo tkz. "školu života" 

Tuto knihu jsem si vyhlídla za účelem budoucích dnů, kdy mě chtě-nechtě přijímací řízení taky budou čekat. Ale také jsem se jen chtěla dozvědět něco nového a v určitých odvětvích zdokonalit.

"Jedná se o všeobecný přehled, který se hodí nejenom pro přijímací zkoušky na vysoké a vyšší školy, ale i k maturitě"

       Když jsem knihu dostala, byla jsem doslova nadšená. Po letmém prolistování mi přišlo, že obsahuje naprosto vše! Ihned jsem si sedla ven do křesla a doufala v nabytí nových vědomostí. Nalistovala jsem si kapitoly z mých oblíbených společenských věd a započala jsem sociologií, kterou jsme probírali minulý školní rok. Zjistila jsem, že to je dosti vhodný výpis všeho potřebného k maturitní zkoušce. Ne, že bych si otázku

sociologie již v budoucnu vůbec nevypracovávala, ale s touto knihou to bude naprostá hračka a z velké části pouze opisování.

      Právě pro ty, kteří chtějí ze ZSV maturovat, nebo se hlásí na obor, kde se z něho píší přijímací zkoušky, je tato knížka ideálním typem k ulehčení jejich práce. Naučit se to budete nejspíše muset tak, či tak, ale tento přehled je spíše něco podobného jako, kdyby vám kamarád poskytl jeho výpisky, určitě se nebudete muset stránkami zdlouhavě prohrabovat, číst odborné texty a učebnice.

      Pěkný je i výtah z historie. Vcelku podrobně, ale stále přehledně zde najdeme vypsané české dějiny do roku 1526, dějiny novější jsou nejspíše moc obsáhlé, proto se zde nachází především v heslech. Pro příklad zde najdeme, co to byl Majestát Rudolfa II.,nebo jak šli po sobě českoslovenští prezidenti. Světové dějiny jsou, podle mého, na tom už o něco lépe a určitě se jimi budu co nevidět prolouskávat. 

       Toto čtení/učení se určitě hodí pro všechny studenty humanitních větve a zaměření, kteří se chystají se v podobném odvětví vzdělávat dál. Pro příklad je naprosto ideální pro uchazeče studia práv, kde zkoušky většinou otázky ze zsv a historie (římské právo) obsahují. 

       Ač jsem tímto, i když opravdu malinko, o prázdninách byla nucena o učení zavadit, jsem nakonec ráda.

Podobnou publikaci bych sháněla opravdu jen stěží. Právě začínám sice teprve třetí ročník, ale čeká mě 5 hodin společenských věd týdně a tak určitě nejednou dojdu pro radu k této knize.

Za pokytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Pokud vás knížka zaujala, najdete ji tady