Toto meme jsem vymyslela já :D
Spočívá v tom, že z každé vámi momentálně čtené knihy vyberete citát, jenž vás zaujal, ovlivnil, zalíbil se vám nebo vám jen z neznámého důvodu utkvěl v paměti.
Pod citát pak napíšete v které knize ho my ostatní najdeme, kdo ho vyslovil a proč je pro vás samotné výjimečný.
Přidat můžete i cokoli dalšího, co vás napadne. Obrázek, souvislost s filmem či vámi psaný příběh, povídku, básničku. Samozřejmě není podmínkou! Ovšem ve fantazii se meze nekladou!
Navzájem se tak můžeme inspirovat k četbě zajímavých knih :)
Spočívá v tom, že z každé vámi momentálně čtené knihy vyberete citát, jenž vás zaujal, ovlivnil, zalíbil se vám nebo vám jen z neznámého důvodu utkvěl v paměti.
Pod citát pak napíšete v které knize ho my ostatní najdeme, kdo ho vyslovil a proč je pro vás samotné výjimečný.
Přidat můžete i cokoli dalšího, co vás napadne. Obrázek, souvislost s filmem či vámi psaný příběh, povídku, básničku. Samozřejmě není podmínkou! Ovšem ve fantazii se meze nekladou!
Navzájem se tak můžeme inspirovat k četbě zajímavých knih :)
"Samé cizí tváře, mladí, staří, děti, i několik žen v požehnaném stavu. A jeden slepec. Nevidíme víc, než on - pomyslela jsem si - jsme na tom stejně"
Toto je citát z knihy Nemám žádné jméno. Jedná se o deník, v té době šestnáctileté Dagmar. Příběh se odehrává za druhé světové války v Terezíně. Už právě oním zasazením je skoro nemožné, aby se vás knížka při čtení nedotkla.
Zmíněná věta mě chytla za srdce, donutila přemýšlet. Nejspíše ani neumím správnými slovy vyjádřit jak moc mě zaujala. Ohromně se hodí do celého kontextu a vyjadřuje situaci. Zoufalství, bezmoc, strach. Neumím si představit chvíli, kdy bych něco podobného měla já sama pronést. Ale pro Dagmar, která byla v tak raném věku nucena odejít od své rodiny do pracovního tábora, je to výrok naprosto pochopitelný.
Těm, kdo tuto knihu nečetli ji vřele doporučuji. Je opravdu kraťoučká, ale obsahuje tolik mouder a zajímavých citátů, jako 10x delší díla nemají!