Recenze - Nemám žádné jméno

Název: Nemám žádné jméno

Autor: Dagmar Hilarová

Počet stran: 96
Nakladatelství: Fragment


Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky. 

Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.


Vždycky jsem milovala příběhy, a především knihy, typu Deníku Anny Frankové. Tato knížka je podobná a přesto naprosto jiná. 
Dagmar Berzetti je obyčejná dospívající dívka prožívající svou první lásku. Takovýto začátek by mohl znít jako obvyklý dívčí román, ale není tomu tak. Dagmar totiž žije v nelehké době, možná i na špatném místě. Tento příběh se odehrává za druhé světové války v českém Protektorátu a děvčetem je poloviční židovka. 

Krátce po svých patnáctých narozeninách se musí Dagmar odebrat do věznice pražského gestapa v pevnosti Terezín. Lístek přišel pouze jí - odchází sama, bez kohokoli známého. Plná obav, ale i znechucení a zoufalství. 
Všechny zážitky, poznatky a hrůzné i emocionálně vypjaté momenty si zapisuje do svého deníku. I přes prostředí, kde se nachází neztrácí naději, nachází si nové kamarádky a dokonce pozná svou velkou lásku Jiřího Pavla. 

"Bylo nás méně o ty, co sčítání nepřežili.

 A přitom o jednoho víc. O toho, který se tam na louce narodil."

Kniha si mě získala hned z několika důvodů! Zaprvé jednoduše miluji skutečné příběhy, jelikož na mě ihned silněji zapůsobí, když se sama snažím představit sebe v situaci hrdinů. Zároveň se z této knížky dozvídáme pravdivé historické mezníky. Ani mě dříve nenapadlo, že ostatní lidé, jakéhokoli národnosti, netušili, co se s jejich příbuznými v koncentračních táborech děje. Dokonce doufali, že si svůj pobyt užívají v kavárnách a na společných akcích a koncertech. Úžasný je podle mě i obrovský talent, jaký paní Hilarová už v tak nízkém věku měla. Nejen, že dokázala velmi citlivě vybranými slovy poskládat deník, ale doplnila ho i o své vlastní básně, kterým jednoduše není co vytknout.

Důležité je i zmínit ukradené autorství knihy. Deník podporoval i slavný český spisovatel Ota Pavel a tak měla možná paní Dagmar poněkud falešnou radost, když jí bylo nabídnuto jeho vydání. Původní nabídka nizozemské autorky zněla tak, že ji p. Hilarová pouze poskytne své vzpomínky, ty si cizí sepisovatelka sama poskládá dohromady a doplní o Dagmařiny básně. Pravda ale byla trochu jiná. Text deníku byl pouze přeložen do nizozemštiny (kromě jedné krátké kapitoly), přidány básně byly, ale jméno paní Dagmar Hilarové se na obálce již neobjevilo. Tak získávala kniha mnoho mimořádných ocenění,  z kterých se ovšem nikdy nemohla sama těšit. Až jako poslední vůli autorky vydal příběh její syn Evžen Hilar, po celých těch letech, v Čechách.

"Samé cizí tváře, mladí, staří, děti, i několik žen v požehnaném stavu. A jeden slepec. Nevidíme víc, než on - pomyslela jsem si - jsme na tom stejně."

Toto vydání je doplněno ještě o fotky z Fotoarchivu památníku Terezín. Celek na mě velmi silně zapůsobil, jak emočně, tak obdivně. Kniha se mi hrozně líbila, ač přináší děsivé svědectví. Dlouho jsem nic tak sehraného a citově náročného nečetla.

Tímto bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku

Pokud Vás kniha zaujala, najdete ji zde.

Hrad, provázení, výlet a výletování

Vím, vím, jsem poslední dobou trochu líná s přidáváním, ale mám k tomu důvody!

a) Tvrdě pracuji! Od začátku prázdnin provádím na hradě Kost a je to pro mě velká, ale i malá novinka. Už dříve jsem dělala dva roky průvodce na zámku, ale Kost je přeci jen větší, jsem tam víc a když se vrátím večer domu, většinou spím
b) Teď jsem byla na týden v Chorvatsku. Už,už jsem chtěla o tom, že odjíždím napsat článek, ale měla jsem jen omezený čas na balení a nestihla to, takže se o tom zmiňuji alespoň opožděně.

Poznatky z hradu?

a) I když si celou dobu myslíte, že něco rozhodně nejde, přijde někdo, kdo to udělá
b) Začala jsem se vyhýbat výkladu, který by vzbudil otázky, a to ani ne proto, že bych neuměla odpovědět, ale protože se mi nechce vysvětlovat něco 4x denně, 7 dní v týdnu
c) Pokuď jde o pověsti, poplíst je můžu rozhodně jen já: "Povídá se, že Kost obléhal Žižka, a když už to trvalo několik měsíců a pořád se mu nevedlo, prohlásil, že ´hrad je tvrdý jako kost a kost patří psu´" - Jen mě se povede říct "Kost je tvrdá jako pes"
d) Stalo se mi i to, že se manželský pár ztratil na dvacet minut na záchodech. Co dělali sem se radši neptala! Ono, když se řekne, že některé lidi výklad nezajímá, nikdy vás nenapadne, že až tak moc
e) Nevětší chyba ve výkladu - té, které si zaručeně všichni všimli a málem mě ukamenovali - Petra Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty jsem zaměnila za Honzu. Jak jsem mohla!
f) Hrozně mě bavěj "empatici", kteří jen, co přijdou do mučírny prohlásí něco typu "Cítím tu tu negativní energii, duchové zemřelých tu stále jsou..je tu cítit smrt...blablabla" - Pardón, mučírna je na hradě osm let

A co Chorvatsko?

a) Jet do Chorvatska znamená objevit se na Václaváku jen bez soch a muzea
b) Hlavní pláž je zabrána nadšenci od 8 hodin ráno
c) Sladoled /zmrzlina/ je nejlepší vynález světa
d) Chudí Chorvaté si vydělávají odevzdáváním flašek
e) Pán, který neustále ječí "Kukuruuuuz" a snaží se ten svůj výtvor prodat, se vám zaryje do paměti nejvíc
f) Češi sice bývají světlé pleti /hlavně já/, ale mezi rodinkou Rusů bych byla černochem
g) Každej českej zájezd se alespoň některýma lidma musí podobat Účastníkům zájezdu od Viewegha

Pokud by někdo z vás náhodou zavítal na Kost, tak se určitě ptejte po Radce, ráda své  čtenáře poznám a budu se modlit, aby nebyli stejně šílení, jako já :D 

Kdo může říct: "Byl jsem dětský špion" ?

Název: Byl jsem dětský špion /Bol som detský špión/
Autor: Jozef Kollár

Počet stran: 250
Značka: Mladá fronta
Anotace:  Šedesátá léta minulého století. V socialistickém Československu komunistická strana upevňuje svoje vedoucí postavení. O mocenský vliv ve státě a rovnocenné postavení usiluje i Ministerstvo obrany ČSSR. Informace mají cenu zlata.

Kontrarozvědka proto pověří jistého pražského psychologa, aby v praxi vyzkoušel svůj dlouho chystaný projekt dětských agentů. Podle jeho slov jsou děti nejlacinější „materiál“ pro sledování a odposlouchávání. Vybírají se mimořádně inteligentní chlapci ve věku od devíti let z chudých rodin, přičemž každý z nich vyniká v něčem jiném. Cílem projektu financovaného ministerstvem obrany, o kterém ví jen úzká skupina lidí, je zajistit si pro případ potřeby kompromitující informace o protivníkovi. Sověti tento záměr nejprve zamítají, po prvních úspěšných výsledcích v Československu však začínají s výcvikem malých špionů i oni. Podobné výcvikové programy nakonec probíhaly patrně v celé Varšavské smlouvě. Po pádu železné opony byly všechny relevantní materiály skartovány. Zůstalo jen svědectví člověka, který byl jedním z československých dětských špionů.

Skutečný příběh ze 60. let minulého století, který měl zůstat navždy tajemstvím

Recenze: 
Devíti letý Pavel je kluk jako každý jiný. Z davu obvykle vybočuje pouze přespříliš vyhublou postavou. I to by se mělo rychle změnit, jelikož si ho povšimne vedoucí skautského tábora a zároveň příslušník československé armády. Chlapec zaujme především znalostí významných vojevůdců a jejich bitevních strategií. Pro příslušníky komunistické strany a obranných jednotek ČSR se najednou stává důležité jeho zdraví a správna výchova. Po několika měsíců dlouhé výuce všech podivných oborů se Pavlovi nabízí práce špiona, jenže uvědomuje si, že v takové situaci může jít i o život? 

Když se dozvím, že daný příběh je podle skutečných události, většinou si představím ty nejhrůznější a nejhorovější scénáře. Při vyslovení věty "Byl jsem dětský špion", si už navždy vybavím dobrodružství, strach, nebezpečí a ne zrovna dobré konce.

Příběh mě plně zaujal, a to za všech okolností. Ať už se jedná o fikci či nikoli. Každá strana, snad i každé souvětí, jako by seděli do dokonale knižního celku. Dokázala jsem si tak představit všechny možné situace knihy a po vzoru dětských špionů si je tam a zpátky přehrát v hlavě.

Ani chvilku jsem se u čtení nenudila. Vůbec na to nebyl čas. Hltavě jsem překousala kapitolu za kapitolou a u konce mi bylo upřímně líto, že stran není více, což se mi už opravdu hodně dlouho nestalo.

Obyčejně jsem poměrně náročný čtenář a přeskakuji nezáživné party, ale tentokrát jsem měla chuť číst každý odstavec znova a znova, aby se mi vryl do paměti.
Po Ostrých předmětech G. Flynnové se tak tato kniha dostává na první příčku mého skromného čtenářského žebříčku.

Český jazyk použitý v knize, byl často hovorový, což z knihy dělá dílo ztravitelné pro čtenáře jakéhokoli věku. Sice děj vypráví asi 12 letý Pavel/Pavol, psaná je samozřejmě mužem starším a je to i na první pohled-začtení zřejmé, přesto to není na škodu. Dětem bych knihu asi nedoporučovala, i když by ani oni neměli mít s použitelnými frázemi problém.
Naopak pro dospívající by se snad měla stát povinnou četbou, protože si díky ní i my dokážeme trochu představit život v době komunismu /a nejen pomocí stížností a zastrašování, ale i vtipem/.

Ohromně mě tohle čtení zaujalo a ihned posílám k dalšímu člověku. Kvalitní knihu si nemůžete nechat jen tak pro sebe!

Za výtisk moc děkuji Knihcentru! Koupit si knihu můžete i vy - zde. Pokud  už nevíte, co číst o deštivých dnech, jen doporučuji!

Chladné ostří - máte husí kůži?

Autorka: Franziska Gehm
Název knihy: Chladné ostří
Série: Krimi thriller
Počet stran: 192
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Existuje pouze den. Uplynulá noc není a nikdy nebyla...

Na dřevěném ostrůvku uprostřed jezera je nalezena pobodaná dívka. Nikdo netuší, kdo mohl šestnáctileté Floře tak ublížit. Policie objeví spoustu stop, přesto se jí nedaří pachatele dopadnout. Opravdu si Flora z noci, kdy byla napadena, nic nepamatuje? Nebo snad mlčí úmyslně?

Recenze:
Díky skvělým thrillerům z poslední doby jsem si tento knižní žánr velmi oblíbila. Neuvěřitelným způsobem mě začly bavit psychologické prózy postavené na rozboru vraha a třetí osoby. Právě proto mě na první

pohled kniha Chladné ostří zaujala. Má perfektní obálku a zajímavě vyhlížející anotaci. Pravdou je, že tento příběh psychothrillerem moc doopravdy není (snad až na konec, ale nechci prozrazovat více, než je nutné), spíše bych Chladné ostří přirovnala ke krimi, ale i přesto mě nesklamalo ( ač velkým příznivcem kriminálek asi nikdy nebudu!)

Po prvních pár stránkách mě napadlo, že bych knížku přirovnala k předešlé edici zločin, která mě příliš nezaujala. Jenže tahle kniha má i něco navíc. Zajímavé a poutavé výpovědi svědků a podezřelých mě vždy znovu a znovu upoutaly do děje a vytvořila  jsem si sama nový obrázek o hledaném zločinci.

Vše začíná, když je u Telpenského jezera nalezeno nahé pobodané tělo patřící šestnáctileté Floře. Ta ihned po zotavení tvrdí, že si nic z noci nepamatuje a šokem své vzpomínky vytěsnila. Shodou okolností stejný den utekl z místního vězení i známý zločinec, proto se ihned stává podezřelým číslo jedna on.

Ocenit musím i fakt, že se mi nestalo to, že bych něco z příběhu předem předvídala tím způsobem, že by bylo naprosto jasné, co se stane. Třeba jen tušíte, že oběť - Flora ví více, než přiznává, ale CO je až do konce otázkou.

"Jedná se o příběh mladé dívky, která byla nalezena nahá a pobodaná na malém ostrůvku uprostřed jezera." Už tento nejjednodušší popis nezní jako pohádka pro děti a o to mě víc kniha lákala. Na necelých 200 stranách se seznámíte s Florou, její matkou, přítelem, kamarádkou a dalšími osobami z nejbližšího okolí.

Zaujalo mě to, jak se autorce povedlo vměstnat do vcelku krátkého rozsahu celý rozsáhlý děj. Knihu si zamilují všichni příznivci oddychového čtení. Lekat se u ní nebudete, ale přesto má rychlý spád a nepřevládají nudné popisné pasáže postav. Mě osobně vyhovovalo, že za osoby mluvily hlavně jejich činy a výpovědi.

Jedná se o velmi povedený krimi thriller. Zřejmě se sice nestane knihou roku, ale vážně mě bavila (a to je co říct!)

Za tento výtisk děkuji nakladatelství Fragment!

I vy si můžete knihu pořídit a to zde :) 

Charlie Straight, aneb Rovní Karlíci!

Nezapomeňte na probíhající giveaway :)

V sobotu jsme s holkama oslavily začátek prázdnin koncertem Charlie Straight :) i když pršelo to bylo naprosto boží a skvěle jsme si to užily. ALE naštvali mě! Nezahráli School Beauty Queen!

A jak vypadaly vaše oslavy?:) 

E+K po Break dance :D 

 Jako vždy úžasný Bertík!

 Rovní Karlíci!

Největší kočandy to jsou!

 

První giveaway!!

Protože vím, že mí čtenáři jsou poctiví a pilní studenti, ráda bych jim příští školní rok vylepšila o nové kousky, které by mohli číst pod lavicí. Bohužel na všechny se nedostane, ale vylosuji dva šťastlivce
Soutěž bude probíhat od 27.6. do 5.8.


1. získá jako hlavní cenu..tramtadadá..knihu Zrádný anděl, kterou daruje do soutěže nakladatelství Fragment

Doufám, že se zde nalezne pár podobných zastánců thrillerů, jako jsem já, kteří si tuto knihu oblíbí







2. výherce získá knihu Hladová přání, kterou věnuji já a pár mnou vyrobených záložek! Sice občas křivých, ale mám hrozně ráda věci druhými zhotovené, když vidíte jakou si dali práci a k tomu i ty nerovné strany patří :) takže snad se budou líbit! (Kdyžtak si je sami vylepší :) )

Podmínky: Bydlíte v České, nebo Slovenské republice
                   Jste mým pravidelným čtenářem (přihlásit lze v pravo v menu pod archivem)
                 

Napište do jednoho komentáře : Přezdívku, pod kterou mě sledujete
                                                  Mail
    Pokud chcete další komentář = vstup, sdílejte tuto giveaway na blogu, facebooku atd. (přiložte odkaz)

Přeju vám hodně štěstí!:) 

Malý fotograf představuje fotky z kočičího království

Jakožto malý fotograf jsem nezapomněla zvěčnit naše malá koťátka a přicházející léto :) musím říct, že se mi takovéto letní focení hrozně líbí a moc ráda zachycuju podobné chvíle. I když fotky nejsou rozhodně 100%, vůbec to nevadí, vzhledem k tomu, co zobrazují.

Kočičí výber! :D 

Já i můj kočičí harém budeme rádi, když se podíváte i na zbytek článku :)

Knižní řetězovka je opět tu!

Od Luu.

23. Žánr, který čteš nejméně?
Rozhodně sci-fi. Sice mě to občas mrzí, protože takový J.Verne má skvělé knížky, ale jednoduše mě nebaví. Uvidíme, jestli si k nim najdu někdy cestu.

24.Nejvíce inspirativní kniha, kterou si tento rok četla?
Z každé knihy si člověk musí kousek odnést, jinak ji nečetl správně. Hodně silnými knihami je určitě bestseller Hvězdy nám nepřály a Ten, kdo stojí v koutě. Jde spíše o dívčí knížky, ale mě zaujaly stejně, jako dav přede mnou a po mě.

25.Oblíbená svačinka ke čtení?

Cokoli! I když je fakt, že když čtu, jsem do toho tak zabraná, že moc jíst nepotřebuju.

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
Snažím se co nejméně. Když jdu do knihkupectví, většinou sáhnu po zaručeně kvalitní klasice, nebo doporučené knize. Co se týče recenzních výtisků, nejvíce mě zajímá anotace. Pak až možná obálka.

27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Ale joo..občas ano. Když si to knížka zaslouží, proč nesouhlasit. S mnohýma kritikama na 50 odstínů šedi bych si mohla podat ruku a ty rozhodně jen kladné nebyly.

28. Co psaní negativních recenzí?
To už se občas stává problémem, protože pokud už knihu čtu, žiju v jejím imaginárním světě, je těžké nenajít na ní něco kladného, i kdyby šlo o úplnou kravinu.

29. Pokud by si mohla číst v nějakém cizím jazyce, který by sis vybrala?
Pokud jde o realitu, ztěží zvládnu lehčí anglické knihy, případně ruské, které mi ale trvají věčnost. Pokud bych najednou mohla umět dalším jazykem, byla by to španělština, nebo francouzština.

30.Největší knižní výzva? 
Zatím se jim spíše straním, ale každá kniha, která mě hned zpočátku nezaujmě je malá výzva

31.Největší knižní výzva, do které se stále bojíš?
Momentálně jde o vyhlášené prázdninové výzvy. Nejsem si jistá, jestli by mě to v půlce nepřestalo bavit, necítila se do čtení nucená, to už pak není ono



32.Oblíbený básník?

Nechci vypadat jako absolutní neznalec, ale nějak jsem nad tím nepřemýšlela. Určitě mě oslovil nekompromisní Baudelaire nebo Rimbaud, u kterého si ale ne vždy jsem jistá, že jeho totálnímu bohémství rozumím správně.
Z českých nedám dopustit na klasiky - Máchu, Erbena. V tomhle jdu nejspíš s proudem

33. Kolik knih si obvykle půjčuješ z knihovny?
Moc ne. Vlastně tam vůbec chodím málo. Máme doma hrozně moc knih, ty které nemáme, mají kamarádky. Pár jich mám stažených v čtečce a chodí mi recenzní výtisky. Na knihovnu není čas :)

Když se koná výročí školy, jsem za blbečka i fotografa zároveň!

Tento víkend naše škola slaví již 60. výročí založení (ano, všechny věci, co udělali komouši, se v posledních letech - roce slaví). Pro mě to znamenalo moji osobní mini-mini výstavu fotek, což je možná spíš trochu fópá, ale who cares!  ->

Velké přípravy! 

Dále jsme potom s naším projektem "dramatizace anglické pohádky" měli 3x za dva dny hrát představení Wise men of Gotham, což je něco jako český Kocourkov. Byla to hrozná sranda. Už jen proto, že nám neustále padaly kulisy a zapomínaly jsme text. Vážně bychom do městečka zapadly! 

Jaký byl můj život, Než jsem tě poznala

RECENZE:

Název: Než jsem tě poznala /Me Before You/

Autor: Jojo Moyes

Počet stran: 408

Nakladatelství: Ikar

Anotace:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. 
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa
a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…

      Kniha vypovídající příběh záhadně charismatického, aktivního, ale i přitažlivě arogantního Willa, který měl takřka všechno, co by si jen mohl přát a rozhodně nebyl zvyklý spokojit se s málem. Ovšem ve svých pětatřiceti  si musí navyknout na naprosto odlišný způsob života a stává se odkázaným na pomoc ostatních.
    Na druhé straně mladá dívka, Louisa Clarková, jež má skromnosti na rozdávání. Od života nic zvláštního neočekává a cítí, že jí každodenní stereotyp na malém městečku ke spokojenosti stačí. 
      Dále by ve vyprávění mělo nejspíše pokračovat "to vše platilo do té doby, než se střetli", nebo tak nějak. Ono to ale nebylo tak jednoduché. A to je právě ta věc, která mě na této knížce dostala! Celý její děj mi přišel smysluplný a splnitelný. Každou větu jsem si představovala jako holý fakt a byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že by se takovýto příběh opravdu mohl stát! 

Znáte své minulé já? Minulé životy a chvilka filozofování

Občas si možná moje okolí myslí, že jsem trochu blázen /někteří o něco častěji/. Popravdě, nevidím nic špatného na tom, čemu věřím.
Ráda bych se nazvala buddhistou, ale líbí se mi pouze myšlenky, nosím je s sebou v hlavě, snažím se třebas meditovat, ale to je tak celé. Rozhodně mi tohle označení nepřísluší.

Ovšem čemu věřím je reinkarnace a minulé životy. Nemůžu si pomoci, nevím, jestli to je z důvodu útěchy, že smrtí to nekončí, nebo víra toho, že se s blízkými znova potkám. Ať to je jakkoli, právě teď tu sedím, přemýšlím, miluji, nenávidím a nevěřím, že se smrtí všechno zmizí, mysl utichne. Potom by tohle vše musela být pouze chemická reakce a odmítám to, že moje myšlenky zapříčinila chemie (mrzí mě to, paní profesorko Peldová, malý chemik ze mě nebude!).

Co je to reinkarnace? 
Názor, víra, filosofický či náboženský postoj, že lidská duše po smrti začne nový život v jiném lidském, zvířecím nebo spirituálním těle, podle morálních hodnot a aktivit v minulém životě.

Dneska jsem vybrala smrtelně vážné téma a to naprosto doslova, ale nějak jsem potřebovala, aby měla dušička pokoj /vidíte, zase se říká dušička a ne reakce probíhající v mozku!/.

Jeli jsme totiž nedávno s kámošem ze třídy busem a narazili jsme na válečný filmy a já jsem naprosto jistě řekla "Já jsem byla v minulym životě voják, asi americkej, nebo anglickej. Možná jsem se vylodila v Normandii, víš" Nevím proč, ale zdálo se, že ho to vcelku vyděsilo :D

Už se mi totiž hrozně mockrát zdál sen, že jsem voják, doslova jsem tak přemýšlela, cítila strach a vím i, že jsem byla vcelku srab a zabil mě granát. Takže pokud tohle není něco z minulého života, nebo nějaký podvědomý zážitek, tak je to vážně velká náhoda. Dřív jsem totiž ani tolik nekoukala na válečné filmy, prostě se mi to objevilo v hlavě.

Máte nějaké podobné zážitky, nebo něco, čemu věříte?

Co si myslíte právě o reinkarnaci?

Report z Votvíráku!

Poté, co jsem se konečně pořádně vyspala se můžu pochlubit zážitky z Votvíráku...

• Když svítí sluníčko, na Votvírák se chystá hodně lidí, tedy se budete muset  všude  mačkat na ostatní neznámá individua 
• Pokud hlásí v předpovědích hezké počasí, znamená to pouze fakt, že si musíte vzít opalovací krém, nebo budete vypadat jak ráčci 
• "Hezké počasí" na betonovém letišt je spíše sauna a solárko v nechutném provedení zároveň
• To, že je přes den pouštní teplo není předzvěst horké noci - kosa vám bude i tak!
• Stanoví sousedi, kteří vám už od začátku přijdou divní, budou později ještě divnější
• Pokud okolní případi jdou spát ve 3 ráno s řevem, neznamená to, že je ráno budete moct s radostí budit, protože vstávají už v 6
• No Name zvládnou rozbrečet i pár "tvrdých" chlapů 
• Opilí stařečci tancujou nejlíp
• Jagermeister rozdává k panákům věnce, v kterých vypadají všichni jak havajský dě*ky ->>
• Skupina Kryštof přijde, slíbí nejlepší koncert Votvíráku a fakt to tak je!
• Krajčovi to mooc sluší :3
• Pokud si před vás stoupne holka s obříma vlasama a začne s nima házet, skalpujte jí
• DJ Metrixovi se nedá věřit!
• Nikdy nejezte čínský nudle od Číňanů, Vietnamci je maj mnohem lepší 
• Nekonečné fronty na ledovou tříšť jsou doslova nekonečné

Néé, abych si jen neztěžovala, bylo to moc dobrý! Mě rozhodně dostali No Name a Kryštofové, i když přes den jsem myslela, že se upeču a moc jsem si přála nějakou lednici, kam bych vlezla a v noci bych zase zalezla do kamínek

Byl jste taky někdo? :)

Opičátko se opičí s cizími diy sukněmi

Myslím, že navždy budu člověkem nechápajícím, jak z kočile udělat mini šaty s mašličkou, ale ty, co to dokážou, nebo snad ještě  víc, moc obdivuji.
Asi se nedočkáte toho, že bych předvedla více, než dva, tři své diy předměty, dneska se budu jen opičit po jiných, ale s úctou a obdivem!
Protože se blíží léto (a doufám, že i teplotně), všichni potřebujeme nějaké ty sukně. Pro příklad já překecávám k přešití mámu :D

Kdybych měla hezký nohy, určitě si tu sukni nechám udělat takhle :D