Hostitel - Stephenie Meyerová

Český název: Hostitel

Originální název: The Host
Autor: Stephenie Meyerová

Počet stran: 616

Nakladatelství: Tatran

Moje anotace:
Svět, jaký známe se od základu změnil. Naši planetu napadl neznámý nepřítel z vesmíru. Lidé jsou pro ně pouze hostitelskými těly, schránkami. Jejich mozek ovládne vetřelec, ovšem tělo zůstává neporušeno a žije normálním životem. Zbývá jen pár z nás, kteří odolávají. Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Její tělo bylo odevzdáno "Poutnici", ale její mysl přetrvává dál. Místo, aby duše v dívčiném těle odhalila příčinu nezdolného lidského vzdoru, Melanie zahrne její hlavu svými vzpomínkami na milovaného muže. Sama Poutnice začne po Jaredovi toužit a cítí nezkrotnou potřebu ho najít. Obě dvě se společně vydávají napouť pouští, aby našli osobu, kterou obě milují. 

Děj:
Tento sci-fi příběh vypráví osud dívky Melanie, jež se již několik let snažila se svým bratrem Jamiem skrýt před dohledem vetřelců z vesmíru, kteří neobsazují jen naši planetu, ale i těla lidí. Když se seznámila s Jaredem, vše se zdálo ještě jednodušší a cítila naději. Ale nakonec ji stejně dostihli. Implantovali do ní duši jménem Poutnice. Ta sice byla obeznámena o síle lidských emocí a vzdoru, ale tomu, co zažila s Melanie se nepodobá ničemu z jejích předchozích 8 životů na vzdálených planetách. Místo, aby byla schopná odhalit tajemství zbývající hrstky obyvatel, Melanie zahrne její mysl svými vzpomínkami na lásku k Jaredovi. Nakonec se do i vetřelčina duše zamiluje a obě se vydají na společnou cestu pouští za tímto mužem. 


Názor:
Kniha mi ležela na poličce snad rok, protože jsem ji dostala dosti brzo k vánocům od babičky s tím, že určitě zbožňuji Meyerové Stmívání. Neměla jsem se k ní, zaprvé jsem neslyšela moc dobrých ohlasů, zadruhé je to vážně bichlička! Pustila jsem se do ní, protože nerada koukám na film a potom čtu knihu, protože jsem pak jaksi zaujatá. 

První tři kapitoly mě dvakrát nezaujaly, takže jsem je četla dýl, než zbytek knihy. Taky mě občas otravovala představa, že tam je dobu jen jedna holka bavící se sama se sebou. Ale potom se děj rozjel a fakt mě dostal. Líbila se mi  hrozně představa dvou dívek v jednom těle a vztahu s dvěma chlapci ve dvou tělech.

Spor o obálku knihy:
Poslední dobou, kdy se o příběhu mluví, jsem si všimla, že než aby se řešil děj knihy, řeší se která obálka je lepší. Zda ta původní s okem, či ta podle filmu, který měl premiéru. Film je podle ohlasů skvělý, takže se na něj rozhodně podívám, abych ho sama zhodnotila. Mě trošku naštvala podoba Melanie, protože podle knihy to je vysportovaná, svalnatá dívka, která na první pohled působí jako někdo, kdo bude dělat problémy. Herečka, jež byla obsazena na mě působí moc nevinně. 


Postavy: 
Wanda/ Poutnice - Mě zaujal původní nápad knihy a snad i tahle záležitost okolo Wandy typu "ta zlá postava je vlastně hrozně hodná a laskavá" mě nijak nepohoršila. Líbila se mi a konečně jsem si řekla "jo, lidi jsou občas hrozní a snad by si to i zasloužili". Stále považovala Melanii  za tu silnou, ale podle mě jí byla spíš ona.

Melanie - Nevadila mi, chápala jsem ji, možná obdivovala. Je uplně jiná, než Wanda, více se nechávala ovládat emocemi. Byla lidská v tom smyslu, jak se lidé doopravdy chovají.

Jared - Byl podle mě nejvíc obrazem lidí. Nebyl zlý, ale zpočátku k Poutnici neměl slitování a chtěl ji zabít. Nevěřil, byl emocionální a agresivní. Ale stále jsem chápala proč. Nikdy mě nenapadlo "Ten Jared je id*ot, vůbec nevím proč je tak hrozný a zlý". Wanda mu vlastně sebrala Melanii a všechno, co dělal se odvíjelo od toho, že chtěl být se svojí přítelkyní.

Ian - Byl neskutečný. Dokonalý kluk. Když Poutnice přišla, taky cítil ohrožení, ale mě to postupem času přišlo spíš hrdinské, že chtěl chránit jejich "klan" před kýmkoli. Později ji zahrnoval vší láskou a to opravdu ji. Ji jako Poutnici, nikoli jako Melanii. To bylo úžasné.

Láska? Ano, moc,moc lásky...a nejen takové té typické, které známe z románů. Prostě si představte muže, jenž miluje tělo dívky, miluje její já, ale to je uvězněné pod myslí vetřelce

Akce, Napětí? Dá se říci, že ano. Rozhodně nemůžu říci, že ne. U knihy se nenudíte.

Konec? Super! Nijak mě nezklamal a ani nebyl předvídatelný... teda, doufala jsem  v něco takového, ale 100% jistá si vážně nebyla

Celek:
Knížka má spoustu kladů. Jako zápor mi přišla délka. Ne, že bych byla proti dlouhým příběhům a tady jsem chápala, proč tam jednotlivé scény jsou, ale začátek byl prostě zdlouhavý. Kratší být klidně mohl.

Jinak je skvělý příběh, skvělé postavy a dokonalý námět. Meyerová u mě dost stoupla a myslím si, že nebudu jediná.