Liberecký knižní sraz - dobře, spíše srazíček

     Už více jak čtvrt roku byl přes facebook a všemožné sociální sítě domlouvám knižní sraz v Liberci. Já jakožto vcelku nováček mezi bloggery jsem se rozhodla podobné události účastnit poprvé. Až jsem se trochu divila, že se nás asi 7 dohodlo na stejném datu a to 12.8.
     Čas byl určen na půl jednou a místo? Centrum severočeského města u jednoho z větších obchodních domů. S kamarádkou, která mě do tohodle tak trochu zatáhla, jsme do Liberce přijely již okolo 11. Obhlídly tak Levné knihy, antikvariát Fryč a čajovnu. Po těchto třech zastávkách jsem usoudila, že by mi mělo být zakázáno držet větší peněžní obnos, jelikož jsem si z každého místa něco odnesla.

    Roxy zvládla dohodnout i vyzvednutí Verči na autobusovém nádraží, z čehož jsem upřímně neměla radost. Jsem občas pěkný rýpavec a kdo v tomto městě byl, ví, že od nádraží je Fórum rovnou cestou z kopce dolů :D Každopádně po seznámení s touto milou blondýnkou (věřte, že barvou vlasů nechci nic naznačovat, jelikož je velmi inteligentní!) jsem byla ráda, že jsme ji naproti šly, protože faktem je, že orientační smysl obou děvčat je na bodě mrazu (a to na tom sama nejsem nejlíp!)
     Na určené místo srazu jsme došly s menší časovou rezervou, a protože jsem si zvolila ne zrovna pohodlné boty, s radostí jsem holky stáhla na lavičku, kde jsme se pohodlně usadily. Verča vytáhla knihu Vyhoďme ho z kola ven, jež čte z donucení kvůli maturitě. Nicméně v 12:30 přišla jedna smska, pak druhá a bylo nám tímto oznámeno, že Liberečáci se nedostaví. Prohodily jsme tak pár vtipných poznámek a trochu si postěžovaly, jelikož všechny tři jsme z okolí Mladé Boleslavy.

     Pomalým krokem jsme se vydaly do knihkupectví Dobrovský, kde jsme si nic nekoupily, ale pouze diskutovaly o knihách před námi. Neodpustila jsem si tak poznámku, že pokud bych takhle chodila sama, mysleli by si prodavači, že něco chci ukrást, ale ve třech se hned necítím tak hloupě. I tak jsme se raději přesunuly do kavárny. Roxy sice chtěla do fruitisima, ovšem po zjistění, že nemají ledovou tříšť ji to přešlo.

    Z další smsky jsme se dověděly, že máme čekat na Klerý (či jak vlastně to jméno bylo), ale žádná z nás nevěděla o koho se jedná. Najít nás ve Fóru měla v půl druhé, ale ve tři hodiny odpolední jsme usoudily, že na ni čekat dále nebudeme.
    Stále jsme tedy byly ve třech a vlastně nám to vůbec nevadilo. Byla jsem ráda, že si s oběma můžu popovídat a poznat lépe Verču (a jsem opravdu ráda, že jsem jí alespoň minimálně poznat mohla!). Roxanu moc poznávat už nemusím, protože bydlí asi 500 metrů ode mě a znám ji alespoň 13 let.

    Nezapomněly jsme navšítiv ani Luxor, kde jsem si něco koupila jen já a to záložky (ano, stydíme se). Jenže to není jen naše vina, jelikož po tom, co jsem se optala, kolik stojí takový nádherný diář, jenž jsem už viděla u sebe v kabelce, paní mi jen řekla, že neví, že jim ho teprve nedávno dodali. Zadarmo mi ho přeci jen

nedarovala, takže jsem musela odejít bez něj.
    Následně jsme Verče ukázaly antikvariát a možná štěstí, že se obsluha stihla za tu dobu vyměnit, alespoň jsme nevypadaly jako moc velcí nadšenci, kteří se tam oběví v rozmezí pár hodin hned dvakrát.
     Stihli jsme si vyměnit kontakty, vyfotit se a blížil se náš odjezd. Jak jsem zmínila, všechny bydlíme blízko Boleslavy, takže jsme dokonce jely stejným autobusem, jen Verča o chvíli déle :)

    Doufám, že si to holky užily stejně jako já (a to i přes neustávající bolest nohou, kdy jsem si připadala jak nejméně osmdesátiletá babička). Byl to velmi příjemný den, bavila jsem se a doufám, že se brzy potkáme znova. Ovšem tentokrát jedeme do Bolky!
PS - Klerý nedorazila vůbec :D