Tamtadadá - představuji vám mou knihovnu

       

        V poslední době se hojně rozšířil trend odhalování vlastník knihoven, knihovniček a nebo alespoň poliček a poličiček s knížkami. Nesmím být ani tentokrát výjimkou, takže popluji s proudem a ukážu vám svou malou chloubu.


          Knihovničku mám poměrně vysokou a ač jsem ji přebírala a nelítostně vytřídila dětské knihy, stále se tam pár takových, které jsou nejblíže mému srdci a vzpomínkám, nachází.

         Spoustu mých knih bych mohla označit jako knižní babičky, jelikož rok jejich vydání se pohybuje v 60.,70., nebo 80. letech.

        Knihovna je nejlepší a nejkreativnější místo pro všechny pohledy, malé sošky, fotky a vzpomínky. Jednou takovou je i fialový ponny v druhém patře. Mám ho šíleně dlouho a nejsem schopná ho darovat dál nebo snad vyhodit.
             




       


  Nad knihovničkou máme s bratrem všechny naše stolní hry. Sice si nikdy nenajdeme čas na to,

abychom je vůbec vyzkoušeli, ale i přesto jich stále přibývá a nabývá. Můj brácha k tomu absolutně neumí prohrávat, takže se většinou jakýmkoli hrám vyhýbá obloukem.

            Vedle - napravo je pak stolička, kde mám momentálně naházený asi 30 cm vysoký sloupek zmuchlaného oblečení, jež nejsem schopná alespoň mým zoufalým způsobem srovnat a hodit do skříně.
         Pro vaše dobro jsem tuhle část nezvěčnila na fotografii. Mohly by vás postihnout  trvalé následky a pokud byste tento kout pokoje viděli, musela bych se vás nelítostně zbavit, jinak by hrozilo šíření šeredných drbů a čistotě mého příbytku.

Stačí, že jste o tom nepořádku právě slyšeli/četli a to, že jste si zajisté povšimli jak těžce viditelné samotné knihy jsou díky všem těm věcem před nimi (někdo by řekl kravinám, ale já tvrdím - smrtelně důležitým předmětům).

  

 
       Poměrně nezajímavá část, kde se nachází můj milovaný Kocourkov, Hrabě Monte Cristo a děvčaty oblíbená kniha Hvězdy nám nepřály ( The Fault In Our Stars)
 
     A více nalevo? To jsem přece já a můj milovaný bratr Michal! Udělali jsme totiž dvě verze fotky, ta bez ušmiklých nohou posloužila jako dárek mamce. Tato je ta o něco nepovedenější.


   Kočička napravo od fotografie je asi 5 let starý dárek od kamarádky :)


 

Tady jsem se jen chtěla pochlubit novou knihou G. Flynnové - Zmizelá, jež jsem si dokonce koupila sama a za své vlastnoručně vydělané peníze (v mém případě spíš ústně, jelikož provázím na hradě). Knížka, která je tak šikovně dána, že nelze přečíst název, je Mlčení jehňátek. To jsem si sice taky koupila, ale v levných knihách za 70Kč, takže to už není takový odvaz.

     
     Zřejmě nejoblíbenějšími knihami jsou právě tyto.

1984 od Orwella, Brownova Šifra Mistra Leonarda a Anatomie lži. Pak nesmí chybět Doktor Proktor od Nesba, nebo předchozí bestseller Flynnové, Ostré předměty.

     Ovšem knížky si nijak podle oblíbenosti neseřazuji, takže jich tam samozřejmě kupa chybí, ale jednotlivce fotit nebudu a na přerovnávání jsem příliš líná.

     Pohledy jsou oba z Vídně. Napravo Belvedere a nalevo Hundertwasser-haus. Ta tráva, co tam leží není ledajaká tráva, ale čtyřlístek, který jsem nedávno nalezla. Puk pak originál z ms 85 v Praze

I když spoustu knih mám na psacím stole a vedle postele, i tak musím mít ještě poličku navíc. Bohužel se začala poslední dobou mírně prohýbat. Snad vydrží. 

Liberecký knižní sraz - dobře, spíše srazíček

     Už více jak čtvrt roku byl přes facebook a všemožné sociální sítě domlouvám knižní sraz v Liberci. Já jakožto vcelku nováček mezi bloggery jsem se rozhodla podobné události účastnit poprvé. Až jsem se trochu divila, že se nás asi 7 dohodlo na stejném datu a to 12.8.
     Čas byl určen na půl jednou a místo? Centrum severočeského města u jednoho z větších obchodních domů. S kamarádkou, která mě do tohodle tak trochu zatáhla, jsme do Liberce přijely již okolo 11. Obhlídly tak Levné knihy, antikvariát Fryč a čajovnu. Po těchto třech zastávkách jsem usoudila, že by mi mělo být zakázáno držet větší peněžní obnos, jelikož jsem si z každého místa něco odnesla.

    Roxy zvládla dohodnout i vyzvednutí Verči na autobusovém nádraží, z čehož jsem upřímně neměla radost. Jsem občas pěkný rýpavec a kdo v tomto městě byl, ví, že od nádraží je Fórum rovnou cestou z kopce dolů :D Každopádně po seznámení s touto milou blondýnkou (věřte, že barvou vlasů nechci nic naznačovat, jelikož je velmi inteligentní!) jsem byla ráda, že jsme ji naproti šly, protože faktem je, že orientační smysl obou děvčat je na bodě mrazu (a to na tom sama nejsem nejlíp!)
     Na určené místo srazu jsme došly s menší časovou rezervou, a protože jsem si zvolila ne zrovna pohodlné boty, s radostí jsem holky stáhla na lavičku, kde jsme se pohodlně usadily. Verča vytáhla knihu Vyhoďme ho z kola ven, jež čte z donucení kvůli maturitě. Nicméně v 12:30 přišla jedna smska, pak druhá a bylo nám tímto oznámeno, že Liberečáci se nedostaví. Prohodily jsme tak pár vtipných poznámek a trochu si postěžovaly, jelikož všechny tři jsme z okolí Mladé Boleslavy.

     Pomalým krokem jsme se vydaly do knihkupectví Dobrovský, kde jsme si nic nekoupily, ale pouze diskutovaly o knihách před námi. Neodpustila jsem si tak poznámku, že pokud bych takhle chodila sama, mysleli by si prodavači, že něco chci ukrást, ale ve třech se hned necítím tak hloupě. I tak jsme se raději přesunuly do kavárny. Roxy sice chtěla do fruitisima, ovšem po zjistění, že nemají ledovou tříšť ji to přešlo.

    Z další smsky jsme se dověděly, že máme čekat na Klerý (či jak vlastně to jméno bylo), ale žádná z nás nevěděla o koho se jedná. Najít nás ve Fóru měla v půl druhé, ale ve tři hodiny odpolední jsme usoudily, že na ni čekat dále nebudeme.
    Stále jsme tedy byly ve třech a vlastně nám to vůbec nevadilo. Byla jsem ráda, že si s oběma můžu popovídat a poznat lépe Verču (a jsem opravdu ráda, že jsem jí alespoň minimálně poznat mohla!). Roxanu moc poznávat už nemusím, protože bydlí asi 500 metrů ode mě a znám ji alespoň 13 let.

    Nezapomněly jsme navšítiv ani Luxor, kde jsem si něco koupila jen já a to záložky (ano, stydíme se). Jenže to není jen naše vina, jelikož po tom, co jsem se optala, kolik stojí takový nádherný diář, jenž jsem už viděla u sebe v kabelce, paní mi jen řekla, že neví, že jim ho teprve nedávno dodali. Zadarmo mi ho přeci jen

nedarovala, takže jsem musela odejít bez něj.
    Následně jsme Verče ukázaly antikvariát a možná štěstí, že se obsluha stihla za tu dobu vyměnit, alespoň jsme nevypadaly jako moc velcí nadšenci, kteří se tam oběví v rozmezí pár hodin hned dvakrát.
     Stihli jsme si vyměnit kontakty, vyfotit se a blížil se náš odjezd. Jak jsem zmínila, všechny bydlíme blízko Boleslavy, takže jsme dokonce jely stejným autobusem, jen Verča o chvíli déle :)

    Doufám, že si to holky užily stejně jako já (a to i přes neustávající bolest nohou, kdy jsem si připadala jak nejméně osmdesátiletá babička). Byl to velmi příjemný den, bavila jsem se a doufám, že se brzy potkáme znova. Ovšem tentokrát jedeme do Bolky!
PS - Klerý nedorazila vůbec :D

Hrad, provázení, výlet a výletování

Vím, vím, jsem poslední dobou trochu líná s přidáváním, ale mám k tomu důvody!

a) Tvrdě pracuji! Od začátku prázdnin provádím na hradě Kost a je to pro mě velká, ale i malá novinka. Už dříve jsem dělala dva roky průvodce na zámku, ale Kost je přeci jen větší, jsem tam víc a když se vrátím večer domu, většinou spím
b) Teď jsem byla na týden v Chorvatsku. Už,už jsem chtěla o tom, že odjíždím napsat článek, ale měla jsem jen omezený čas na balení a nestihla to, takže se o tom zmiňuji alespoň opožděně.

Poznatky z hradu?

a) I když si celou dobu myslíte, že něco rozhodně nejde, přijde někdo, kdo to udělá
b) Začala jsem se vyhýbat výkladu, který by vzbudil otázky, a to ani ne proto, že bych neuměla odpovědět, ale protože se mi nechce vysvětlovat něco 4x denně, 7 dní v týdnu
c) Pokuď jde o pověsti, poplíst je můžu rozhodně jen já: "Povídá se, že Kost obléhal Žižka, a když už to trvalo několik měsíců a pořád se mu nevedlo, prohlásil, že ´hrad je tvrdý jako kost a kost patří psu´" - Jen mě se povede říct "Kost je tvrdá jako pes"
d) Stalo se mi i to, že se manželský pár ztratil na dvacet minut na záchodech. Co dělali sem se radši neptala! Ono, když se řekne, že některé lidi výklad nezajímá, nikdy vás nenapadne, že až tak moc
e) Nevětší chyba ve výkladu - té, které si zaručeně všichni všimli a málem mě ukamenovali - Petra Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty jsem zaměnila za Honzu. Jak jsem mohla!
f) Hrozně mě bavěj "empatici", kteří jen, co přijdou do mučírny prohlásí něco typu "Cítím tu tu negativní energii, duchové zemřelých tu stále jsou..je tu cítit smrt...blablabla" - Pardón, mučírna je na hradě osm let

A co Chorvatsko?

a) Jet do Chorvatska znamená objevit se na Václaváku jen bez soch a muzea
b) Hlavní pláž je zabrána nadšenci od 8 hodin ráno
c) Sladoled /zmrzlina/ je nejlepší vynález světa
d) Chudí Chorvaté si vydělávají odevzdáváním flašek
e) Pán, který neustále ječí "Kukuruuuuz" a snaží se ten svůj výtvor prodat, se vám zaryje do paměti nejvíc
f) Češi sice bývají světlé pleti /hlavně já/, ale mezi rodinkou Rusů bych byla černochem
g) Každej českej zájezd se alespoň některýma lidma musí podobat Účastníkům zájezdu od Viewegha

Pokud by někdo z vás náhodou zavítal na Kost, tak se určitě ptejte po Radce, ráda své  čtenáře poznám a budu se modlit, aby nebyli stejně šílení, jako já :D 

Charlie Straight, aneb Rovní Karlíci!

Nezapomeňte na probíhající giveaway :)

V sobotu jsme s holkama oslavily začátek prázdnin koncertem Charlie Straight :) i když pršelo to bylo naprosto boží a skvěle jsme si to užily. ALE naštvali mě! Nezahráli School Beauty Queen!

A jak vypadaly vaše oslavy?:) 

E+K po Break dance :D 

 Jako vždy úžasný Bertík!

 Rovní Karlíci!

Největší kočandy to jsou!

 

Malý fotograf představuje fotky z kočičího království

Jakožto malý fotograf jsem nezapomněla zvěčnit naše malá koťátka a přicházející léto :) musím říct, že se mi takovéto letní focení hrozně líbí a moc ráda zachycuju podobné chvíle. I když fotky nejsou rozhodně 100%, vůbec to nevadí, vzhledem k tomu, co zobrazují.

Kočičí výber! :D 

Já i můj kočičí harém budeme rádi, když se podíváte i na zbytek článku :)

Když se koná výročí školy, jsem za blbečka i fotografa zároveň!

Tento víkend naše škola slaví již 60. výročí založení (ano, všechny věci, co udělali komouši, se v posledních letech - roce slaví). Pro mě to znamenalo moji osobní mini-mini výstavu fotek, což je možná spíš trochu fópá, ale who cares!  ->

Velké přípravy! 

Dále jsme potom s naším projektem "dramatizace anglické pohádky" měli 3x za dva dny hrát představení Wise men of Gotham, což je něco jako český Kocourkov. Byla to hrozná sranda. Už jen proto, že nám neustále padaly kulisy a zapomínaly jsme text. Vážně bychom do městečka zapadly! 

Fotí, fotí stále jen

Nemůžu si pomoci, ale musela jsem si prostě zpívat tuhle super písničku! :D

Pár fotek z foťálkova

Jednou vezmu foťák do ruky a fotím všechno! Od logického po abnormálně nelogické a od krásného po ošklivé.
Co vy fotíte nejradši?

Random randomíček za milion let!

Byli jste někdy na Chatroulette? Jestli ne, budte rádi! Jsou tam samý úchylové!:D

Nenamalovaní nenamalouni 

Ferdinand!

Me, Myself and I

Bláblábláblá..
Jak by řekla moje oblíbenkyně Lenka Láskorádová, jsem obyčejně neobyčejná a dneska mám takovou neskonalou touhu se předvíst.

Jaká jsem?

Šílená

Absolutně podivná

Nerozhodná

Nespokojená

Cílevědomá

Fantazírující

Nepochopitelná

Nepochopená

Odsuzující

Druhými odsouzená

Rýpavá

Zvědavá

Nepořádná

Co obvykle dělám?

Pokud se s někým hádám, vymýšlím jakékoli argumenty,abych měla pravdu

Pozoruji neznámé lidi a přemýšlím jací asi jsou a jaké mají životy

Prohlížím se v okýnkách aut a to i když tam někdo může sedět

 Dokážu nesnášet někoho nanejvýš den, pak mi ho je za to líto 

Tajně na zahrádce trhám květinya dávám je do pokojíčku

Pokoj uklízím jen, když se mi chce a nikdo mě nesleduje

 V zimě nosím vysoké podpatky a pak padám na ledu

Chodím o hodinách na záchod, abych se učesala

Když mě knížka nebaví, přeskakuji řádky

Když se chci učit, usnu

Spím na břiše

Oko malýho elfa!

 

Příběh malého človíčka

Tak tentokrát to nebude nic o mě, i když jsem taky maliný človíček :D dneska tu mám pár fotek  :)

 

Brrr..zimo, zimo, běž pryč!!

Dneska tu mám pár "zimních fotek". Ony teda jsou z konce března, ale teoreticky jsou zimní a já jen doufám, vážně se modlím, že bude teplo, budu moct chodit v tílku jako dneska a opalovat se. 

Moje malá sestřenička:)

Pár fotek stačí mít!

Dneska vám ukážu pár fotek, které jsou tak trochu bez zařazení. Nejsou, jak u mě je obvyklé, portrétní, ani zvířecí. Snad se budou i tyhle zbytečky bez zařazení líbit! :)