Špatná odpověď - vlasy dolů

Tenhle autorský článek je tak trochu pokus o črtu, takže by měl být vtipný...noo..snad se pobavíte :D   

 Při poslední návštěvě osamoceného domku u lesa jsem zjistila, že rozhovory s mojí babičkou se poslední dobou stávají poněkud monotónními. „Tak jak bylo ve škole?“ „Dobrý“. Co jiného taky odpovědět? Pokud

si postěžuju, přidělám prarodičům vrásky na čele, když naopak, budu se vychloubat. 

Babička stojí u sporáku a připravuje příjemně zavánějící oběd. Vůně se mi dere nosem k receptorům a dráždí mé smysly. Ihned bych ochutnala. Bez vhodné odpovědi ale radši nebudu riskovat a počkám na stolování. Rukou si podepřu těžknoucí hlavu.

Vzpomenu si na doby, kdy škola byla pouze pojmem a učení zábavou. Ve školce jsem sice nikdy nebyla zrovna společenský člověk. Ostatní holčičky se předháněly v počtu vlastnících panenek, nebo lezly s chlapci do domečku na skluzavce, kde si hrály na tatínka a maminku. Já jsem si vymýšlela své paralelní světy. Okolo mě seděla spousta žáků. Byla jsem ten nejlepší učitel s veselým a zajímavým programem.

„Dáš si kaši, nebo brambory?“ optá se babička s vařečkou v ruce. „Brambory, babi. Jako vždy“. Udivuje mě, že si to po takové době nepamatuje. Jakou cenu pak má vyprávění o škole, když to můžu každý víkend znovu a znovu opakovat? Do kuchyně se přiřítí mladší bratr Michal. Očividně hladový. Jazykem si olízne vrchní ret, trochu mi to připomene slintajícího psa. Ve slunečním světle se mu zatřpytí blonďaté andílkovské vlasy.

S jeho vlasy je také spojeno několik vtipných příhod. Jednoho dne, když jsem zrovna hrdě vykonávala mou nově nalezenou práci profesorky, jako předškolák jsem se rozhodla vyučovat český jazyk tehdy tří letou sestřenici Pavlu a ještě o rok mladšího Michala. Protože mi nevyhovovaly jejich odpovědi, jako trest jsem jim chtěla ostříhat kadeře. Nevím, jak mě to napadlo, každopádně mi to přišlo rozumné. Začala jsem u bratra a naštěstí mě i brzy přerušili rodiče. Každopádně takto dopadlo jeho první zkracování a ony pramínky budou stále někde v rodinném albu.

„Dobrou chuť!“ popřejeme si a já zvednu obočí. Na špatné odpovědi mám své dlouhé vlasy moc ráda. „Víš, včera jsme ve škole psali takovou zvláštní povídku …“ rozpovídám se.