Bylo nás pět - Karel Poláček

Snad se s vámi shodnu, že čteni je hrozně fajn věc. Lidé si na ní rozvinou fantazii, získají aktivní spisovnou češtinu a pobaví se. Pokud se vám do ruky dostane dobrá kniha, je to přímo skvělá věc. Z toho důvodu je dnes recenze trošku atypická. Je na knihu od Karla Poláčka Bylo nás pět, jež byla napsána již v roce 1943.

Název: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 192

Jeden z nejslavnějších románů Karla Poláčka - Bylo nás pět odnese čtenáře do dob autorova dětství. V malé české vesničce žije pět chlapců - Petr Bajza, Bejval Antonín, Pepek Zilvar, známý jako Zilvar z chudobince. Éda Kemlink a Čeněk Jirsák. Vyprávěním hlavního hrdiny Péti společně s nimi prožijeme jeden celý rok. Dobrodružství i průšvihy. Od věčných válek s Habrováky, po výlet do Indie spolu se slonem Jumbem. 

Moji miláčci, aneb televizní seriály !

Glee
To, že americká "děcka" musí mít vždy něco extra se ukazuje i v tomto seriálu. Sbor, který založí učitel Will Schuster není jen tak nějaká banda netalentovaných podivínů. Předvádí show se vším všudy - silné hlasy, choreografie, kostými, sólisti, elektrické nástroje i profesionální osvětlovači.
Ač se sami cítí jako loseři a spolužáci je tak mnohdy vidí, je to skupina týpků, kteří si podávají i ty nejtěžší a
nejšílenější songy.
Nesmím opomenout ani fakt, že se jedná o tenagery. Zamilovávají se, odmilovávají a znova zamilovávají. Ve sboru se vystřídají snad všechny možné páry.
Glee se snaží poukázat i na problémy vyřazování z kolektivu lidí, kteří se nečím liší. Vyznáním, rasou, postižením či sexualitou. Zastávají se snad všech a neztrácí humor, což se mi vážně líbí.

Pretty Little Liars
Bylo, nebylo, pět dospívajících dívek, které spojuje nejen jejich přátelství a hadříky, které si kupují za tučná konta rodičů. Společná mají i tajemství. Tak děsivá, že to jednu z nich stojí život. Po zmizení Alison se vše

Špatná odpověď - vlasy dolů

Tenhle autorský článek je tak trochu pokus o črtu, takže by měl být vtipný...noo..snad se pobavíte :D   

 Při poslední návštěvě osamoceného domku u lesa jsem zjistila, že rozhovory s mojí babičkou se poslední dobou stávají poněkud monotónními. „Tak jak bylo ve škole?“ „Dobrý“. Co jiného taky odpovědět? Pokud

si postěžuju, přidělám prarodičům vrásky na čele, když naopak, budu se vychloubat. 

Babička stojí u sporáku a připravuje příjemně zavánějící oběd. Vůně se mi dere nosem k receptorům a dráždí mé smysly. Ihned bych ochutnala. Bez vhodné odpovědi ale radši nebudu riskovat a počkám na stolování. Rukou si podepřu těžknoucí hlavu.

Vzpomenu si na doby, kdy škola byla pouze pojmem a učení zábavou. Ve školce jsem sice nikdy nebyla zrovna společenský člověk. Ostatní holčičky se předháněly v počtu vlastnících panenek, nebo lezly s chlapci do domečku na skluzavce, kde si hrály na tatínka a maminku. Já jsem si vymýšlela své paralelní světy. Okolo mě seděla spousta žáků. Byla jsem ten nejlepší učitel s veselým a zajímavým programem.

Když jsem já sloužil to sedmé léto, vysloužil jsem si telátko za to! Aneb fotky zvířátek!

Opět vám chci ukázat pár kousků, které jsou v posledním roce vyfotila a mám je ráda:) Snad se budou líbit. Tentokrát tu máme všelijaká zvířata.

 Itálie u moře :)

 Babičky toulavý kocou Mikeš

 Náš osm-kilový kocour Bobánek :D

Drabble - Bláznova ukolébavka-

Sedím, tam, mezi čtyřmi stěnami mého bytí. Nemám odvahu se zhluboka nadechnout, abych nepokazil to krásné a zrádné ticho. V tom přijdeš, jen tak, jakoby nic. Stoupneš si naproti mně v dlouhé noční košilce a usměješ se.  Otočím hlavu k oknu. „Nesmíš tu být“ zašeptám. Vím, že mým slovům rozumíš. Vždy mě slyšíš. Venku si hraje pár nočních motýlů. „Vidíš tamtu můru?  Je krásná a obyčejně neobyčejná jako ty“ ukážu prstem a ona, jako by slyšela, zrychlí let.
Osm hodin, rozlétnou se dveře a v nich bílý plášť. Zmizíš. Všechen cit je pryč. „Pane Marek, mám tu pro Vás léky“



Drabble je literární útvar o určitém počtu slov (100). Bývá zadáno na zadání (téma, či 3, nebo 5 slov). Má mít rychlý spád a zaujmout.

Letní něžnosti - Lenka Lanczová

Název: Letní něžnosti:
Autor: Lenka Lanczová
Nakladatelství: Víkend
Počet stran: 285




Hlavní hrdinkou knihy je gymnazistka Simona, která se ukazuje jako přesný opak své starší sestry Kamily. Zatímco ta se utápí v depresích způsobených nepřijetím na vysokou školu a samotou, Simona si plně užívá léta a jeho možností. Chodí se bavit , tancovat, projíždí festivaly. Vždy má okolo sebe spoustu přátel a hlavně kluků. Právě v tomto období se pro ni a její sestru vše změní. Obě totiž touží po lásce jako z románů…

Příběh vypráví o osmnáctileté Simoně, které právě začaly prázdniny. Vrací se i se sestrou Kamilou z dovolené a vydává se vstříc létu s jejími kamarádkami Stellou a Andy. Simona nikdy neměla štěstí na kluky, zvláště na Marky, ale to se má změnit. Na rockovém festivalu potkává sukničkáře Kazima a začne s ním po víkendovém románku chodit. Vše by se zdálo dokonalé, jenže trápí ji právě Kamila. Nebyla přijata ani na jednu z vysněných vysokých škol a utápí se samotná v depresích.

Pryč od uplakaných dní!:)

Jak se máte? Já super:) ! Počasí není ideální, ale už odešlo od uplakaných dní a sluníčko vystrkuje nejen růžky, ale i paprsky.
Víkend je sice kratší, než by kdo řekl a hodiny ubíhají jako minuty a minuty jako sekundy, ale snad si ho všichni užijeme.
Dneska jdu na studentský ples našeho gymplu. Téma jsou námořníci, ale já nemám nic moc námořnického, takže jdu "za člověka" :D Pak podám report, zda jsem v průběhu večera stále vypadala jako člověk :D

Vyrobila jsem si takovou jakousi koláž mých oblíbených obrázků :) dost z nich se objevilo i na tapetě mého mobilu :)

Tentokrát troška nature z mého hledáčku dřívějších dní!

Ahoj! Dneska přicházím s další várkou mých amatérských domácích pokusů o fotografické umění :) snad se aspoň něco zalíbí!

Miluju bílé růže...pro mě určitý symbol čistoty

Kde se vzala, tu se vzala tahle móda?

Stalo se vám někdy, že jste potkali člověka a museli jste si sami pro sebe říct "Ten vypadá hrozně", nebo "To je šílený oblečení, takovej vandrák!"? Určitě už tisíckrát. Nehledě i na to, že Češi se přímo vyznačují nevkusem a pohrdáním módou.

Já poslední dobou jsem schopna všimnout si osoby, která má sice nejmodernější módní trend, ale podle mě je oblečená děsivě.
Sama nejsem nějaká miss sledující nejnovější trendy a s vybraným vkusem. Jsem schopná vzít si růžové ponožky k černému triku, ale snažím se ladit, používat citlivě doplňky a neudělat totální kolapsy. Nechci tedy tvrdit, že jsem odborník! To vůbec ne!

Proč dnes holky oblékající se jako dě*ky jsou nejvíce módní a trendy? Já nejsem naprosto striktní, to si nemyslím. Mám taky ráda takové to tílko s velkými dírami na ruce, kdy vám jsou vidět strany podprsenky, protože v letních dnech mi to přijde akorát sexy, pokud se to umí nosit a nevystavujete se s tím vprostřed restaurace.
Ale kdo určil jako módní trend holky, které si vezmou super krátké tílko, nejlépe děrované, nebo průhledné, zvířecí vzor k tomu, aby byly co nejvíce vyzývavé. Nesmím zapomenout na roztrhané silonky, nebo snad podvazky a super dlouhé jehly.
Já vám nevím. Možná je to teď módně v pořádku, ale holky, copak si vás někdy budou kluci, muži a chlapi vážit, když ze sebe děláte laciné zboží? Čím víc se budete takto ukazovat, tím

Deklarace smrti - Gemma Malley

Český název: Deklarace smrti
Originální název: The Declaration)
Autor: Gemma Malley
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 256

Nacházíme se ve Velké Británii roku 2140. Život na zemi se od základů změnil. Vědci objevili léky, které nejenom vyléčí jakoukoli nemoc, stanete se po jejich užívání nesmrtelnými. Přineslo to i nové problémy - strach úřadů z přelidnění. Z toho důvodu musela být přijata tkz. Deklarace - nesmrtelní lidé nesmí mít děti. V případě porušení je stihne hrozivý osud. Oni musí dovězení a děti do výchovného zařízení pro "přebytečné". Anna je jednou z nich....

Obsah:

Anna Coveyová, teď už jen Přebytečná se narodila v době léků na nesmrtelnost. Z důvodu přelidnění musí existovat i Deklarace. Žádný občas nesmí mít dítě, pokud chce žít věčně. Její rodiče tuto deklaraci porušili a dostihli je Chytači, proto žije s ostatními dětmi v převýchovném zařízení Grange hall.  Tam jí za striktních poměrů učí jak být Užitečnou a sloužit tkz. Vyvoleným. Musí

Vem si žlutou tužku, namaluj mi hrušku...

Vem si žlutou tužku, namaluj mi hrušku. Pod tu hrušku talíř, sláva, ty jsi malíř!

Přímo teda hrušku jsem nekreslila, ale možná by to vyšlo nastejno_:D

no co...baví mě to!

Hapka - Dívám se dívám

Co chci přečíst ...smrtelně vážně přečíst!

Jane Eyre - Bronteová
Pýcha a předsudek - J. Austen
Saturnin - Jirotka
Romeo, Julie a Tma - J. Otčenášek
Povídky z jedné a druhé kapsy - Čapek
Deklarace smrti - Malley
Anna krví oděná - Blake
Parfém příběh vraha - Suskind
Pretty little liars - Shepardová
Hostitel - Meyerová
Eragon - Paolini
Krásní mrtví - Maguire



Žena v černém - Hillová
Frankenstein - Schelley
Romeo a Julie - Shakespeare
Jáma a kyvadlo a jiné povídky - Poe
Ten, kdo stojí v koutě - Chbosky
Vyhoďme ho z kola ven - Kesey
1984 - Orwell
Hrabě Monte Christo - Dumas
Historička - Kostova
Městečko na dlani - Drda

Fimfárum - Werich
Devatero pohádek - Čapek
Letopisy Narnie - Lewis
Milenci a vrazi - Páral
Stínadla se bouří - Foglar
Psáno ve hvězdách - Bell
V zámku a podzámčí - Němcová
7 dní hříchu - Urban
Anna Karenina - Tolstoj

Krvavá romance - Moon
Říše temnot - Smith
Zrádný anděl - Bliefert
Prokleté město - McMann
Anatomie lži - Brown
Lolita - Nabokov
Malý princ - Exupéry
Pevné Pouto - Sebold

Černý sníh z edice Zločin - Lotte Kinskfer

Český název: Černý Sníh - Zločin

Originální název:  Schwarzer Schnee
Autor:   Lotte Kinskofer

Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 182


Lary bratr Simon zmizel a nikdo neví kam. Nejsou po něm žádné stopy a policie nenachází řešení. Lara se proto vydává pátrat po mladším bratrovi sama. Věci, které o Simonovi objevuje k němu vůbec nesedí. Zná ho vůbec jeho rodina? Mezi občany městečka se začnou šířit zvěsti o přepadení a mučení. Je Simon obětí únosu? Lara při pátrání objeví nejednu pravdu, kterou by nejspíše raději zapomněla...

Na sněhově bílou pokožku chytám první paprsky slunce

Skřítek se usmívá proti sluníčku

Modrá planeta dnes zezelená

Dnes si v Irsku a v kanadských provincií Labrador a Newfoundland užívají Den sv. Patrika. V Evropě to oficiální svátek není a pochybuju, že kdy bude, ale přesto ho hodně lidí slaví. Dokonce aniž by znali důvod. Je fakt, že zelené průvody, pití whisky, černého piva, nebo hraní irského gaelského fotbalu je vtipné a zábavné, ale trochu bezohledné slavit svátky cizích kultur bez významu. Tak se to zdá aspoň mě.

Řeka Chicago přebarvená pro tento den na zeleno

Sv. Patrik byl pastýř, kterého již v 16 z Irska vyhnali. V Evropě našel útěchu v křesťanství, které přišel po šesti letech šířit jako misionář do Irska. Stal se jedním z nejdůležitějších misionářů v jejich zemích. Něco, jako u nás Cyril a Metoděj, ovšem oni mají poněkud poutavější způsoby oslav :)
Určitě jste si i všimli poznávacího znamení Patrika a to zeleného trojlístku. Právě kvůli tomu ta zelená...původní barva misionáře byla totiž podle všeho modrá.
Lidé v dnešní den trpí přímo zeleným šílenstvím. Jedí zelenou zeleninu, zmrzlinu, těstoviny, nosí zelené oblečení, na obličeje si malují trojlístky a vychází s průvody do ulic.
Pití whisky k svátku dnes neodmyslitelně patří, což se prý zakládá na samostatné legendě.:

Podle pověsti jeden hostinský nalil Patrikovi jen poloprázdnou sklenici whiskey a ten se proto rozhodl dát mu tvrdou lekci. Pověděl mu o hrozném ďáblu,jenž sídlí v jeho sklepě a sílí na jeho nepoctivosti a odejde jedině, pokud hostinský změní své způsoby. Když se později vrátil do hostincee, zjistil, že nalévají svým hostům sklenice tak, až přetékají. Říká se, že svatý Patrik tohoto "démona" poté zahnal a prohlásil, že by každý na jeho svátek 17. března měl obdržet kapku něčeho tvrdého - whisky. 

Já tento den slavit nejspíš nebudu. Určitě si dám dobrou zeleninu a půjdu na chvíli užít ven zelenající trávy, ale jinak nejsem zrovna příznivcem křesťanství jako takového, jelikož mnohdy páchalo i hrůzně činny. Neznamená to ale, že zavrhuji svatého Patrika! Snad se jednou podívám do Irska, abych svátku přišla více na chuť :))


Užite si 17.března jak nejlépe můžete :) Ať už s irskou whisky, nebo bez

Když mi bylo 6, vzala jsem poprvé foťák a už jen fotila

  Taky se snažím fotit...víte to? Jsem vážně amatér, ale baví mě to. Teď jsem měla menší pauzu, ale vzhledem k blogu a všemu kolem začínám zas a jsem hrozně ráda.

Protože bych všechny moje fotky z dřívějška nemohla přidat k článkům samostatně, jelikož jich je hrozně moc, rozhodla jsem se vložit sem samostatné články s výběrem toho "nejlepšího", nebo spíše mého nejoblíbenějšího :) 

 V prvé řadě teda portréty..prostě lidi:)

 Miliontá prvá fotka z kolejí..jich není nikdy dost!

Hvězdy nám nepřály - John Green

Český název: Hvězdy nám nepřály
Originální název: The fault in our stars
Autor: John Green
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240

Procítěná a lehce napsaná kniha Hvězdy nám nepřály vypráví příběh šestnáctileté Hazel, jež již tři roky žije s rakovinou a postupně se sblíží s Augustem, kterému se povedlo nemoc překonat. Postavy nejsou atypické pouze chorobou, ale i společným pohledem na ní a specifickým vtipem, kterým se navzájem doplňují.

Hazel Grace je neobyčejná dívka a to nejen tím, že od svých třinácti let žije s rakovinou čtvrtého stupně. Je vtipná, chytrá a snad,  protože si toho tolik prožila, má i svůj specifický pohled na svět. Dnes jí je šestnáct. Všichni ví, že umírá a není způsob, jak jí zachránit. Pouze oddálit konec

Andělé a démoni - Dan Brown

Název: Andělé a Démoni
Autor: Dan Brown
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 463


Kniha vypráví první dobrodružství harvardského profesora Roberta Langdona (Knižně druhý díl je Šifra Mistra Leonadra). Vše začíná nočním telefonátem ze švýcarského CERNU. Vědeckého ústavu, kde se v poslední době odehrála záhadná vražda jednoho z badatelů.

Symbol, jenž má mrtvola vypálený na hrudi připomene Langdonovi dávné bratrstvo

Svět nebyl stvořen pro člověka. Člověk byl stvořen pro svět

Dnešní článek nebude veselý. Nenazvala bych ho ani depresivním. Pokusím se pouze o upřímné zamyšlení...
Za odpoledne jsem jedním dechem přečetla knihu Hvězdy nám nepřály. Určitě se tu na ní objeví i moje jakási recenze. Ten, kdo ji četl ví, že to na vás nemůže nezapůsobit. Tak jako desítky holek /jen o kterých vím/ brečely i já uronila slzu. Zklamu vás, protože to nebylo nad Hazel a Gusem, nebo jejich láskou. Spíš nad uvědoměním, myšlenkami, které se mi míhaly v hlavě.
Každý se snaží něco dokázat. Být někým významným. Kdybych si mohla sednout ke stolu a učinit obrovský objev jako Einstein, hned bych to udělala. Ne pro slávu, ne pro všechny Nobelovky světa, ale pro uspokojení, že jsem něčeho dokázala. Ani ne pro to,aby mohli být pyšní rodiče. Jen pro mou vnitřní sebejistotu a uspokojení. Chtěla bych jednou něco

I tohle si dovolí Mf Dnes otisknout! Ale to je už dávno..

                         Peklo si své cestičky najde

      Bylo nebylo jedno království… Tak obvykle začínají pohádky o čestném králi, který spravedlivě vládne svému lidu z překrásného hradu.  Funguje to tak ale i doopravdy? Nádherný hrad bychom již měli, ovšem, koho dosadit na trůn a podat mu myšlené žezlo?  

      Můj pocit z celé situace naší republiky je velice smíšený. Připomíná mi to o vánocích vysílanou pohádku s Tomášem Klusem, kde místo panovníka se drželi moci jiní a vybírali peníze od „obyčejných“ lidí i za nesmyslnými důvody.

      Všude potkávám lidi, kteří si s vyvalenýma očima stěžují. V autobuse, v restauracích, v obchodech. „To je hrůza, co se děje, viďte?!“  Na jednu stranu jsem ráda, že se konečně začala veřejnost zajímat o politiku. To je ideální stav pro to vypořádat se s minulostí a začít lepší budoucnost. Jen se obávám trochu naivního pohledu „Nový prezident změní vše“. Bohužel zatím nejsem stejného názoru. I když věřte, moc ráda bych byla.

      Já osobně se prozatím dívám na věc záporně.  Prezident nemá v naší parlamentní republice takovou moc, aby situaci dostatečně vylepšil. Aneb, i když posadíte na hrad svatého, peklo si své cestičky najde.

Dobře, není to až tak dávno...je to doba, kdy byla volba prezidenta naspadnutí, všude se nemluvilo o ničem jiném a Mladá fronta nemohla být výjimkou. Joo, otiskli mi článek a musím se pochlubit, jinak bych to nebyla já. Do budoucna chci přidávat více textů, co jsem psala. Povídky atd. Taky se chci rozepsat, nějak mi to chybí, víte, co myslím...

Black one

 Znáte ten pocit, když jediná výstižná barva je černá? Dneska svým pesimismem sama sebe trochu děsím...
Sice starší fotky, ale mám je ráda:)

X věcí, který mě vyloženě se*..štvou!

Dneska jsem skoro celý odpoledne spala. K tomu jsem v noci spala asi 9 hodin, takže by mi leckterá Šípková Růža mohla závidět.
Vůbec tak nějak mám náladu na srajdičku a blinkala bych ze všech těch super pozitivních blogerek, který se vždy jen usmívají od ucha k uchu, nic je netrápí a když jo, tak dělají, že ne, aby všem bud vytřely zrak, nebo působily jako roboti.

Dneska se nezmůžu na nic jiného, než na x věcí, co mě štvouncky štvou:

1. Naprosto haterský spolužačky, který mají vždycky pravdu a všechno, co uděláte je špatný, dokud to nedělaj ony samy taky 

2. Pecky v mandarinkách, protože to je fakt zlo a měly by se nějakou speciální inspekcí zakázat

3.Babičky poslouchající dechovku a komentující tenhle zločin slovy "To je hudba našeho mládí" Fuck it! My taky pořád neposloucháme Maxim Turbulenc a jejich Mašinku, nebo Ewičku Farnou

4.Hloupý lidi - Ne vážne, v Česku jich je nejmín 5 milionů. Dobrá zpráva je, že víc, jak 11 milionů jich zas taky nebude

5. Zveřejňování trapnejch videí na fb, který byly udělaný trapný jen pro účely trapnýho zveřejňování - úzce souvisí s bodem 4, protože člověk, kterej neni naprosto vymetenej a trapnej by pochopil, že zrvona tahle kravina byla udělaná kravinou záměrně

Jaro klepe na dveře v rytmu The Beatles

Jaro je tu! A ty zlouni z počasí mi ho chtějí zase sebrat! Přivolávají mrazy a sníh. Fuj,fuj,fuj!
(Jak hezky se u 3 ze 4 vět dá použít vykřičník, že? Zlatá čeština)
Každopádně dneska se hodlám jen válet. Tenhle týden máme konečně prázdniny i my...taky na nás došlo..A proto hodlám dělat velké nic:)
 Radka

Procházím minovým polem mezitím,co usínám na vavřínech

Já se stydím psát něco o dnešku! Přišla jsem domů, hrála na pc miny...mimochodem teda vyhrála experta! Hip, hip hurá! Ale potom jsem unavená lehla a spala a spala a spala snad milion let. Okolí se už bálo, že se snad neproberu. Teď jsem udělala úkol a jdu spát zase. Pokud bych nevěděla, že příznakem spavé nemoci je i hubnutí, které se mi teda nějak vyhlo, tak bych si myslela, že mě ta okřídlená mrcha tse-tse někdy bodla a nevím o tom. To, že bydlím nějakou tu míli od Afriky, už nevadí, klidně mohla přijet v ovoci! 

Odletíme na křídlech vážky

 Dnešek byl hrozivě náročný den! Společně s naší super-akční paní profesorkou a třema studentkama jsme vyrazily na pražskou konferenci projektu Respekt nebolí pod záštitou organizace Člověk v tísni. Hlavními hosty byla vrchní státní zástupkyně paní Lenka Bradáčová, která je poslední dobou spojována hlavně s kauzou zveřejnění platů jejích podřízených, což prý udělala z respektu k právu, jak se vyjádřila při diskuzi.
V Praze to bylo skvělý, Člověk v tísni, ač je neziskovka, připravil bohaté občerstvení, speciální hosty, workshopy a vůbec den plný zábavy, jenž mi opravdu hodně dal a jsem ráda, že jsem se sama zamyslela nad problémy kolem a dala mozku trochu zabrat.